Ahoj, ahoj, ahoj aneb Válečná reportérka se vrací...Zdravím vás všechny, moji milí. Po několika nekonečných týdnech mého absolutního pracovního nasazení jsem zpět na „Jen tak zlehka“. Člověk se zkrátka a dobře nedá rozkrájet a v uplynulých dnech zemědělci trvali na tom, že musím být především 150% GIS-ařkou (Ježíši, to zní jako MAS-ařkou) a můj muž se dožadoval manželky na 100% úvazek. Jistě uznáte sami, že býti ještě blogerkou nelze. Leč to vše je minulostí a já se vracím na „ekrany“ vašich počítačů.Jaké jsou tedy nejčerstvější zprávy ze Slezské fronty? Již měsíc se pyšním čestným titulem Modrá punčocha a Kverulantka měsíce. Odmítla jsem totiž pracovat v jednom kuse, bez jediného dne volna a to po dobu pěti týdnů. Ne, že by má loajalita vůči firmě nebyla ze všech ta nejloajálnější, ovšem má stará a unavená tělesná schránka potřebuje alespoň jeden volný den v týdnu. Dokonce i Zákoník práce stojí na straně mého těla. Takže jsem se statečně vydala, mávajíc chytrou knihou pracovních zákonů, na kobereček k panu řídícímu. Vůdce sice uznal, že dle litery zákona mám nárok na jakési volno, nicméně z něj vzápětí vypadla věta, kterou se zařadil do dlouhé fronty šovinistických hovádek: „Paní kolegyně, můžete být ráda, že jako žena máte vůbec práci. Pro ženu by měla být práce společenskou událostí.“. Asi na minutu jsem naprosto vypadla z role bojovnice za práva zaměstnanců. Po restartu mého mozku se mi draly na rty věty o zas*aných misogynech, usurpátorech, sociálních blbech apod. Avšak zachovávajíc dekorum jsem odvětila: „Vážený pane řediteli, na večírky a oslavy chodím moc ráda. Ale uznejte, že večírkovat 35 dní v jednom kuse se nedá. To jste unavený, nepodáváte patřičný výkon a celé vaše snažení jde vniveč. Hlasuji tedy pro společenskou událost, která bude jednou do týdne přerušena odpočinkem.“. Generál zahlásil, že netušil, že má ve firmě Modrou punčochu a já odhopkala vítězně ke svému compu a radostně si užívám volných nedělí. Pravda, mé prémiové ohodnocení zřejmě nebude nikterak závratné, leč ten pocit morálního vítězství je hřejivý.A tuto sobotu tomu všemu, dost možná, nasadím korunu. Hodlám zavítat do Matičky stověžaté na Prablog. Pravda, všichni se domnívají, že pracovní víkend nehrozí, ovšem já mám takové podivné mrazení v pravém podlopatčí...Nu což, prožiju pěknou sobotu a neděli v Praze a po návratu do Opavy si začnu hledat jiné místo. Život je přeci změna.Zatím