poraženej vítěz se zdviženejma rukama nad hlavou+++

sunset city (iceland tour 2008)

2008-07-18T05:20:00.000-07:00

07/17
23 pm / two kilometers from reykjavik

(not so far from) reykjavik #2 (photos)

2008-07-18T04:14:00.000-07:00

(not so far from) reykjavik #1 (photos)

2008-07-18T04:12:00.000-07:00

0715 reykjavik - calm * (photos)

2008-07-15T06:38:00.000-07:00

keflavik / grindavik* (photos)

2008-07-09T08:12:00.000-07:00

(grind)avik's wind (iceland tour 2008)

2008-07-08T13:32:00.000-07:00

nejvyssi kopec - sopka - nad grindavikem a blue lagoon.
ps : nejsem nalitej, ten vitr byl fakt silnej...

sme frajeri, tyvoe !

iceland tour 2008

2008-06-26T00:46:00.000-07:00

Island
Lýðveldið Ísland

Hlavní město: Reykjavík
Rozloha: 103 125 km² (107. na světě)
Časové pásmo: +0
Nejvyšší bod: Hvannadalshnjúkur (2 109,6 m n. m.)
Počet obyvatel: 316 252 (172. na světě, 2007)
Hustota zalidnění: 3,07 ob. / km² (189. na světě)
Jazyk: islandština
Náboženství: protestantské
Státní zřízení: republika
Vznik: 1. prosince 1918 (nezávislostí na Dánsku.)
Prezident: Ólafur Ragnar Grímsson
Měna: Islandská koruna (ISK)
Telefonní předvolba: +354
Národní TLD: .is

papuchalk bělobradý
(když se pořádně nadlábne tak váží až půl kila)

***
iceland tour
29/6 - ...

29/6 keflavik airport
a potom
?

bláleitur halda þumalfingur !

stencils workshop / červen *

2008-06-16T11:12:00.000-07:00

lvov * 5/5 (photo)

2008-05-22T12:00:00.000-07:00

its hard to tell #2... (stencil workshop)

2008-05-21T11:24:00.000-07:00

brody (stencils workshop)

2008-05-16T13:10:00.000-07:00

brody / galérka #3 (украинские турне 2008)

2008-05-14T13:42:00.001-07:00

brody / galérka #2 (украинские турне 2008)

2008-05-14T13:40:00.000-07:00

brody / galérka #1 (украинские турне 2008)

2008-05-14T13:38:00.000-07:00

brody (украинские турне 2008)

2008-05-10T19:06:00.000-07:00

brody. bejvalej vojenskej prostor, ve kterym v osumdesátejch letech skrýval sovětskej svaz 44 metrů pod zemí čtyry rakety s jadernejma hlavicema namířenejma na belgii. ideální prostor do kterýho se dostanete až na konečnou, protože už není jiný cesty zpět. cesty končí a samotný město je vzdálený hodinu lesem - hezky po svejch - stezkami, ve kterejch se vyznaj jenom ti, kteří si už nějakej ten pátek v brodech odbyli. karty sou rozdaný a v týhle hře se docela hodí držet se pravidel. žádný drogy, žádnej alkohol, žádný krádeže. "jediný co se musíš naučit, abys tady mohl bejt, je pořádně makat, mladej" říká pokérovanej chlap, kterýmu tady neřekne nikdo jinak než "děda". seděl už celkem pětkrát. pokaždý za něco jinýho. jednou za vraždu, podruhý za drobný krádeže...celkem něco přes pětadvacet let...teď je mu už určitě něco přes šedesát. možná mu táhne na sedumdesátku. těžko říct - u těchdle lidí člověk nikdy neví. když chodí tak kulhá. prej to má z toho, jak ho ve vězení řezali fízlové obuškem. nikdy se před nima nesklonil. nikdy se neschovával tak jako ostatní. nikdy....a na pravym koleni stejně jako na prsou má vytetovaný sedmicípý hvězdy, za který si v každý base, ve který byl, vysloužil od ostatních muklů obrovskej respekt...

"tak co mladej, kdy nám koupíš ty dva litry rumu ?"
*
dost důležitý je se dostat do komunity. vytvořit si v ní určitý místo. zvlášť když moc dobře víš, že každej třetí kolem tebe si odseděl sedumdesát čtverku za vraždu. pokud se naladíš na stejnej tón tak není problém. makáš, nekecáš, odsejpá to. pak přijde na řadu přestávka a "starej" uvaří čefír. je to silnej převařenej čaj, kterej navozuje omamný účinky. je to takovej malej návyk z basy, kterej koluje do kolečka a pije se po dvou hltech. krásnej vězeňskej rituál...

"seděl sem v base tři roky a měl sem tam spoustu kámošů"

pak tě zavolá na oběd ženská, která před patnácti lety zabila svýho manžela a pak svýho milence, po obědě si dáš půlhodinovýho šlofíka na dvoupatrový vězeňský posteli a pak tě třeba veme károu do města borec, o kterym si celou dobu myslíš, že patří mezi zaměstnance, protože ti přijel s šéfovou poslušně naproti na hlavák. pálí za volantem jedno cigáro za druhym a ve volný chvíli - na rovný cestě, když není velkej provoz - ti ukazuje na předloktí obrázek chrámu se třemi kopulemi. nechal si ho prej nabít, když seděl potřetí na sibiři...v nejtvrdší věznici bejvalýho sovětskýho svazu...

"bůh vám všem odpustí"

*
brody - komunita propuštěných vězňů
centrum je v místě bývalé vojenské základny a nedaleko v lese byly dříve uloženy v 44 metrů hlubokých jámách 4 rakety s jadernými hlavicemi namířené na belgii. vojenská správa potřebovala aby projekt nechátral a igor gnat - vedoucí a koordinátor - potřeboval místo pro svůj projekt, takže jej dostal zadarmo a je zde již 14 let. rozloha objektu je 45 hektarů, žije zde a je do projektu aktivně zapojeno 36 lidí (z toho 4 ženy). rozpočet na jeden rok činí 1000 000 hřiven. začínalo se s nákupem pár kusů dobytka a drůbeže. dnes je tady již hospodářství (kozy, krávy, vepři, slepice), které svými produkty uživí všechny klienty. pěstuje se zde obilí a zelenina. k dispozici je i vlastní pekárna, ale letos se vyplatí chleba kupovat. sponzorské peníze projekt už nedostává 7 let a peníze na fungování tak jdou z opravny aut, pily (igor skupuje stromy z okolních státních lesů a stroje na zpracování získal zdarma tak, že je někdo vyřadil) a z chování prasat, které se prodávají na maso. zdejší klienti jsou lidé, kteří přišli z vězení a nemají kam jít. z části se jedná o siroty. záměrem pomoci je pomoc hlavně zpočátku, kdy vycházejí z vězení, kdy je vše jinak a oni se potřebují adaptovat. každý k tomu potřebuje jinak dlouhou dobu a každý zde taky může zůstat libovolně dlouho. peníze se na farmě nedostávají. k dispozici je spánek, jídlo a oblečení. a ktomu všemu ještě každý druhý den krabička cigaret bez filtru…ojedinělý projekt…

(28.4 2008)

světáci / kyjev (photos)

2008-05-08T10:13:00.000-07:00

"salvator dalí ? to je ten s tím srandovním knírkem, jo ?"

january 1910 released (music)

2008-04-16T20:22:00.000-07:00

po dlouhým přemlouvání je to konečně venku. a ještě ktomu v jiný zemi ! vychází singl january 1910 a prvních dvacet kusů je pryč - zůstaly v charkově u děcek z místního děcáku a lidí, se kterejma mi tam bylo dobře. je to celý tak trochu sranda, ale dobrá. stejně jako když skáčeš do dálky a víš, že budeš dycky první, protože nemáš soupeře...
*
w / january 1910
mini cd-r
audio stopa : 1 track / 2:56 min.
datová stopa : 102 mb
obal z charkovskýho sídliště a ktomu všemu ještě navrch parádní stickerka elemelem voe art...
předpokládanej náklad 50 kusů...
*

zábava je důležitá věc, bez tý se vlastně nedá žít...

ikona (photo)

2008-04-13T20:22:00.000-07:00

kyjev (украинские турне 2008)

2008-04-13T19:30:00.000-07:00

kyjev. velký město, tyvoe. sme tady už celej tejden a ty tři milióny lidí, který tady žijou si můžou v pohodě říkat: "bydlim ve velkym a hezkym městě. máme tu pěkný holky, zelený parky, neskutečně vysoký nájmy, párádní platy ze kterejch se dá ušetřit i na nějakou tu normální dovolenou, ale i líně tekoucí dněpr, u kterýho každej den vysedávaj rybáři a chlempaj u toho svýho prutu i domácí vodku po který buď vidíš všechno anebo ještě víc". minule sem takhle na "dnipru" doprovázel jednoho narubanýho litevskýho rybáře až na zástávku metra. byl jak zákon káže a říkal mi něco o tom, že mu to dneska moc nebralo. že byl ten jeho prut prej pořád rovnej. vyřešil ten problém po svym, tak jak to tu dělá spousta lidí a na konci, když už sme byli na nástupišti, mi poděkoval a říkal, že tu bude i zejtra. že bych moh příjít, že mě bude, pokud mu nebudou brát, zas potřebovat...
mám rád tydle momenty, stejně jako když tě třeba cestou ke kyjevsko-pečerský lávře potkaj dvě holky, který sou do sebe zamilovaný a poprosí tě, abys je vyfotil. jen tak, pro nic za nic. a ty to uděláš a neptáš se proč. vezmeš si od nich adresu a na druhej den jim tu fotku pošleš bez větších cavyků na mejl. uděláš jim radost a pak jdeš tam, kam jsi chtěl jít a seš naprosto ohromenej tím, co vidíš. neskutečnej komplex bílejch chrámů se zlatejma kopulema. sedmej div ukrajiny. náboženský srdce pravoslavný církve...a pak se spustí velkej liják a zvonice, ke který se díváš směrem k nebi (padaj ti během toho kapky do očí) a která je nejvyšší pravoslavnou stavbou svýho druhu na světě, spustí divoký tóny aby si zatancoval. ona mu zahraje a když končí, tak končí i on. maj to hezky sehraný, sou to výborní herci...a pán, kterej ti ukazuje ty nejdůležitější věci, protože ví, že nejseš vodsaď, zavírá deštník a říká : "dem dál, je to za náma"...

cestou domů se zastavuju ještě na dnipro. stejně sem musím jít, protože je to nejbližší metro, ze kterýho můžu jet domů. jdu ale schválně po schodech dolů-(k dněpru). je to nejlepší zastávka na světě. nekecám. potkal sem tu třeba tři český studenty. jednu holku, kerá tu studuje ukrajinskej jazyk a dva její kamarády, který za ní přijeli. z olomouce a z opavy. na výletě. ale hlavně tu potkávám skoro každej večer tvrdý jádro místních writerů, který obhlížej stěny, pijou plechovkový pivo a koukaj na to, co se tu přes noc objevilo - hledaj nový věci a hledaj nový kamarády. potom, co mi nadšeně ukazujou svý nový sketche, si vyměňujem čísla a domlouváme jam. začnem třeba tady a pokud nás to bude bavit tak se přesunem i směrem do centra. do uliček, ve kterejch je tma i ve dne...

"hele mladej, ty nejseš vodsaď, co ?
tak já ti něco ukážu, já tě provedu tou naší slavnou lávrou"

"dej ty ruce nahoru nebo tě vodprásknu"

dnipro

***
je sobota. deset večer. děcka, který sou ve druhým pod náma, maj nakázáno jít spát a my, králové ve třetím patře sme pány svýho času. poslouchám desku, kterou sem si včera stáhl v internetový kavárně a borec, kterej tam tomu šéfuje z toho nebyl moc nadšenej. dával sem mu u centrálního počíku flešku s tím, že mi to tam má šoupnout a von na mě, že má limity, a že je to prej naposled. hrál divadýlko tyvoe, vím svý. dal sem mu bůra, on mi dal flešku a každej pokračoval v tom svým. já šel domů a on seděl a koukal pozorně na monitor. měl tam fotky nahatejch ženskejch a tvářil se hrozně důležitě. asi chtěl bejt sám...

a navíc: hudba, kterou mám rád (tenhle tejden)

vladimir 518 - gorila vs. architekt
lykke li - youth novel
dalek - from filthy tongues of gods and griots
lu - st
a whisper in the noise - dry land

1+1=1 (charkov stencil workshop)

2008-04-09T13:02:00.000-07:00

stencils (charkov street art workshop)

2008-04-09T12:52:00.000-07:00

charkovská galérka (украинские турне 2008)

2008-04-09T12:42:00.000-07:00

poltava (украинские турне 2008)

2008-04-02T16:40:00.000-07:00

konec minulýho tejdne byl ve znamení poltavy. města, které je kulturním centrem levýho břehu ukrajiny a města, kde místo klasickýho ukrajinskýho bordelu na ulicích uvidíš spořádaný odpadkový koše a lidi, který ten odpad dokonce i tříděj. před necelejma tři sta lety tady dostali švédové velkej výprask a málokterej dobrodruh ze severu se sem i po těch letech odváží podívat. o nejspisovnější ukrajinštině raději pomlčím, ale asi na tom pravdy něco bude, protože sem igorovi, u kterýho sem celý tři dny v poltavě bydlel, rozuměl v telefonu úplně všechno. i to, že si dáme večer bramboračku. i to, že mě bude čekat pár minut po šestý na poltavským nádru...
byl sem na něj hrozně moc zvědavej a nezklamal mě. tendle ostřílenej pětapadesátiletej veterán, kterej cestuje celej život stopem, baví ho zdravá výživa, východní filosofie, ekologie a lidi, se kterejma se rád seznamuje, je člověk skromnej, mladej duchem. a když začne mluvit, tak působí naprosto vyklidněně. jde vidět, že za ty léta už ví, co chce...

***
když sme přijeli domů tak udělal výbornou bramboračku. pak se mě zeptal jestli sem už jedl pravej ukrajinskej boršč a já mu řek, že ještě ne. vzal telefon, vytočil číslo svý známý a psal si na papír nějaký věci. (vůbec sem tomu nerozuměl). pak to zavěsil a říká : "mám jednu kamarádku, která umí ten nejlepší boršč na světě. zejtra ráno budem brzo vstávat, kamaráde, tak kolem půl šestý. půjdeme totiž na "chytrej rynek" a koupíme všechno, co mi nadiktovala na tendle cár papíru. pak to valentýnce odnesem. tak kolem sedmý, abychom mohli normálně poobědvat. pravej boršč se totiž dělá sedum hodin. víš jak, je to takovej rituál"...

***
jdeme ještě ven. půjčuju si od něho starej oldskůlovej svetr, protože hrozně fouká a pálíme to pěšky k "belaje besedke", což je kopec, na kterym se nachází nejstarší pozůstatky poltavy. je tady nádhernej výhled na celý blikající město. ideální procházka předtím než se nám začně něco zdát. do hodiny se vracíme domů. je něco po půlnoci a igor mě nechává spát na starym gauči v obývacím pokoji. je tu brutální teplo. neexistuje tu regulace tepla tak, jako u nás. topí se tu v létě stejně jak v zimě. zhasínám světlo, otevírám všechny okna dokořán a nesplacenej účet za teplo, kterej igor odmítá splatit, leží bez hnutí pořád na stole...

***
v šest ráno budíček, tak jak na skautským táboře, a rychlej start do novýho dne s domácím šípkovým čajem a ořechy s medem. "chytrej rynek" je naprosto úžasnej. není to velkej flák cesty od baráku, asi dvacet minut svižnou chůzí, a je vtipný pozorovat jak místní lidi pár minut po šestý čekaj na vlak, ze kterýho se vyvalí desítky lidí, který chtěj prodat to svý - domácí - a pak se během dvou hodin vrátit tím samým vlakem domů. fízlácká korupce jede na plnej výkon a já jen tak stojím, a pozoruju policajty, jak od každýho nenápadně vybíraj nějaký to výpalný. lidi sou už zvyklý. sou rádi, když si na tom svym metru čtverečním prodaj to svý kilo česneku, a jedou s utrženejma penězma domů. nejvtipnější byl ale stejně borec v "masně". takovej starej rozsekanej krám, ve kterym nebyla ani jedna chladnička natožpak splněný hygienický normy. kouřil cigára, popel mu padal do vepřovýho, který zrovna porcoval, a tvářil se hrozně spokojeně. bodejť by ne, když na něj lidi stály frontu až ven...

"každej den chodím do knihovny na internet. přesně v deset. je to bezplatný a baví mě to". a já šel s ním a bavilo mě to taky.
a pak taky do divadla, protože zrovna náhodou probíhal poltavský divadelní festival a hlavními hosty bylo polské divadlo se třemi herci. hráli šejkspíra. igor umí polsky, tak se těšil. já si zase zahrál jednu malou roli, protože si mě ti tři vytáhli z publika a říkali "neboj, bude to dobrý". dostal sem klobouk a běhal sem po pódiu. ani nevím proč, ale byla to docela sranda...

"byznysmen jak vyšitej (ta fotka vpravo) - jen si to rozklikněte, já počkám...
kožená kšiltovka, značkový tepláky a kšilt po vzoru americkejch raperů stylově dozadu. vzadu pak tabule s nádhernejma fotkama lidí, který do toho šli. "za dvě hřivny tě vyfotím s mým hadem. a za tři to máš i s mojí motorkou"...a děcka sou nadšený...
***
dvě noci. tři parádní dny s člověkem, kterej mi v mnohém připomínal jednoho učitele z naší školy, kterýho mám hrozně moc rád. chodí taky na červenou a nebojí se jít po nevyznačenejch stezkách. čím těžší, tím lepší...scénaře se totiž různí a rozhodčí to v těchdle duelech nemaj nikdy lehké. pískat takovej zápas znamená bejt připravenej na všechno a přitom v podstatě na nic...
cestou na nádr pak sype z rukávu vypečený historky o tom, jak k němu před tejdnem přijel mexičan, kterej neuměl ani slovo rusky. měl prej přenosnej translator s výslovností a tak si hrály na cimbály. zaregistrujte se taky. je to parádní věc. spojuje nás to !

"mistr světa"

- těch momentů bylo hrozně moc a o všem psát nebudu. chci si nechat i něco sám pro sebe...-

a navrch ještě krásná galérka :

kluk z malýho města ve velkejch novinách (украинские турне 2008)

2008-04-01T13:20:00.000-07:00

hele, je to ještě moc čerstvý. právě sem to dostal do ruky. otevřte si sobotní charkovský noviny, stranu číslo 5, rubriku sociální aspekty...

celý je to napsaný v ukrajinštině, takže nerozumím ani slovo. vůbec mi to ale nevadí. o stránku dál je třeba výborná fotka pumpaře, kterej si stěžuje, že zas podražil benzín. a pod ním i televizní program na celej tejden...

igori - body-building man (украинские турне 2008)

2008-03-28T10:48:00.000-07:00

hele, bylo by blbý o něm nenapsat. měl bych z toho pak výčitky svědomí, protože je fakt zajímavej. myslim, že by to byla obrovská škoda.
takže, dámy a pánové, sedněte si do pohodlně do křesel, napočítejte si klidně do pěti, tak jak to máte ve zvyku, když se na něco hrozně těšíte a dovolte, abych vám představil šéfa místního body buildingu na našem caritaskym internátě.

když sem se poprvý dozvěděl o tom, že je v internátě k dispozici posilovna, říkal sem si, že by mohla bejt docela sranda ji tak dvakrát do tejdne navštívit. jen tak zabušit. znáte to, bicáky, tricáky atak. jednak ze srandy a jednak pro to, že je asi fakt dobrý pro sebe občas něco udělat a zjistit jak na tom sem. navíc tady byl ještě jeden rozměr, kterej mě přitahoval ze všeho nejvíc. miluju kulturistický plakáty a interiéry posiloven, ve kterejch se na všemožnejch strojích potí chlápkové různýho věku, a koukaj přitom na ty svý hrdiny, který sou pověšený na stěnách a ženou je v těch svejch krutejch pózách jasně kupředu. baví mě to pozorovat - stejně jako v podstatě všechno. je to tak trochu úchylka a ti, kdo mě líp znaj, o tom ví. od kluků sem se dozvěděl, že je otevřeno každý pondělí, středa a pátek a tak bylo docela jasný, co budu po víkendu první den v tejdnu dělat...

ještě teď si naprosto přesně vybavuju, jak sem v to pondělí opatrně otvíral dveře od sálu, vešel dovnitř a první co sem uviděl, nebyly posilovací stroje ani plakáty, na který sem se tak hrozně moc těšil, ale pokérovanej chlap, oblečenej do černejch koženejch kalhot a uplýho černýho trika. rozcvičoval si právě pravačku dvacetikilovou činkou a pak pálil v sérii jeden sedleh za druhým. vůbec mě nevnímal, byl naprosto koncentrovanej na svůj výkon. duchem úplně někde jinde. a to bylo úplně něco pro mě. už od začátku mi bylo jasný, že todle bude hodně zajímavej člověk. a taky žejo. dali sme se po pár sériích do řeči a on mi pak do pěti minut ukazoval na mobilu fotky svý holky, se kterou projel na motorce celou evropu, ale i jednoho "bejvalýho" zaměstnance svý firmy, kterýho nedávno vyhodil. chodil prej pozdě a to se u něj, stejně jako na trénincích nesmí.
igorimu je čtyrycet dva. lidi mu říkaj "harry" a má firmu. tuní v ní silný káry stejně jako mašiny a má pod sebou asi čtyrycet lidí, který zaměstnává na plnej úvazek. kdysi prej docela hodně bušil, byl dobrej, jezdil na různý závody, ale teď už ho to přešlo a trénuje mladý borce, který to chtěj dotáhnout stejně daleko jako von. je sympatickej, na nic si nehraje, mluví naprosto přesně bez různejch oklik a průtahů a každej k němu přistupuje s takovym tim správnym respektem. je zastáncem starý školy - "stačí ti hrazda na zhyby, pár činek a žíněnka, na který můžeš dělat sedlehy. to je tvoje bible. žádný stroje nepotřebuješ"- a jde vidět, že ho práce s dětma baví, že je spokojenej, že to má celý smysl. když se na konci tréninku ptám, jestli něco znamenaj ty kérky, který má a proč je jich tolik moc, tak se zarazí, chvilku mlčí a pak mi říká : " těma kérkama sem se snažil zakrýt šrámy a jizvy z afgánistánu a angoly, ve který sem pod praporem sovětskýho svazu jako mladej kluk bojoval. podívej se tady na to břicho, vidíš ty velký jizvy ? tak to je z angoly. v poslední den mise sem koupil celej zásobník vostrejch přímo do břicha. pak už nic nevím, probudil sem se až ve vojenský nemocnici nedaleko moskvy..."
ikdyž je to už více než dobrejch dvacet let zpátky, tak mu ještě teď, z toho všeho, běhá mráz po zádech....na takový věci se prej nedá zapomenout...

"stačí ti hrazda na zhyby, pár činek a žíněnka. žádný stroje nepotřebuješ"

"kdybych ho neznal, tak bych si myslel, že ho tetovali kluci z japonský yakuzi"

"hvězdy charkovskýho body-buildingu"