Jirka

Marillion Weekend

2009-04-12T08:34:00.000-07:00

Moje oblíbená skupina Marillion pořádá jednou za dva roky docela neobvyklou akci. Co to takový Marillion Weekend vlastně je? To se zkrátka do rekreačního areálu v jižním Holandsku (neptejte se mě, proč právě tam, Marillion jsou Angličané) sjedou asi tři tisícovky skalních fandů skupiny, aby od pátku do neděle absolvovali jednak tři koncerty samotných Marillion, nějaká ta vystoupení dalších interpretů a přes den řadu doprovodných akcí více či méně spojených s Marillion. Už jen z toho, že někdo jede klidně i přes půl Evropy, aby viděl tři večery po sobě hrát tu samou kapelu, je asi zřejmé, že tahle legrace je opravdu zacílená na velmi oddané fanoušky. Jenže Marillion (ač mezi širokou veřejností ne moc známí) mají velkou skupinu mimořádně loajálních a nadšených fandů a skupina si jich opravdu váží.
Sice nejsem až tak skalní Marillion-maniak jako spousta těch, které jsem během tohoto slunečného víkendu na holandském pobřeží potkával, ale když už to mám z Bruselu, co by kamenem dohodil, tak se zkrátka nedalo odolat. Koneckonců vystoupení Marillion jsou pro mě naprostou špičkou mezi koncerty, které jsem v životě viděl.
V čem je tohle jiné než normální koncerty? Tak v první řadě se tady člověk dočká skladeb, které nepatří mezi standardní koncertní repertoár. Marillion sice rozhodně nejsou přizditentononc, kteří ohrávají pořád dokola ty samé osvědčené skladby, ale s patnácti vydanými alby přeci jen dochází nutně k tomu, že na spoustě písniček už leží tlustá vrstva prachu. Samozřejmě návštěvníci takovéhle akce, kteří mají v naprosté většině celou diskografii v malíčku jsou nejvděčnější publikum pro oprášení těchto pozapomenutých kousků.
To druhé, co dělá výjimečnost těchto večerů, je samozřejmě atmosféra. Sem nikdo nezabloudil omylem, tady všichni vědí proč tu jsou a chtějí si to náležitě užít. Včetně kapely samotné, která se předvádí víc než jindy a nechává se strhnout euforickou náladou.
První večer je (prý) tradičně věnován přehrání některého z alb od začátku do konce. Volba padla na album Seasons End, které letos slaví dvacetiny. Bylo to první album, které skupina natočila se současným zpěvákem a lídrem Stevem Hogarthem. Jeden z vrcholů pro mě tak přišel hned na úvod, protože "otevírákem" této desky je jedna z mých nejoblíbenějších skladeb King of Sunset Town - právě jedna z těch, na které na normálních koncertech těžko dojde.
Samotné album by samozřejmě nevydalo na celý koncert, proto druhou polovinu vystoupení vyplnily především písničky z aktuálního alba Happiness is the Road.
Druhý den jsem se zašel podívat na Marillion kvíz, ale musel jsem konstatovat, že tohle už je opravdu zábava pro někoho jiného - encyklopedické znalosti typu kde skupina psala kterou písničku nebo jak se jmenuje b-strana z nějakého singlu, tady opravdu nemohu sloužit. Radši jsem se šel projít k moři, koneckonců venku bylo krásně, tak proč sedět v hospodě, že?
Na koncert jsem vyrazil společně s Češkami Dádou a Dádou, které jsem letmo znal už z minulého koncertu Marillion v Praze - bylo moc fajn mít si tu s kým pokecat česky. Na můj vkus jsme vyrazili moc pozdě, takže jsme stáli poměrně daleko od pódia. I tak jsme ale stihli vystoupení obou předkapel.
Kvalita předskokanů pro mě byla velmi příjemným překvapením. Páteční večer zahajoval Tony Sebastien, kudrnatý mladíček s kytarou. Nemůžu říct, že by mě uchvátil, ale bylo to milé zahájení, které navodilo hezkou atmosféru. Předkapely zbylých dvou koncertů však byly ještě mnohem zajímavější. Asi nejvíce očekávané bylo vystoupení skupiny The Wishing Tree, vedlejšího projektu kytaristy Marillion Steva Rotheryho. The Wishing Tree hrají chytlavou folkrockovou hudbu, kde se mísí vlivy keltské muziky a typická Rotheryho kytara s melodicky rockovými sóly. I díky ženskému vokálu to trochu připomíná Blackmores Night, ale není tu tak křečovitá snaha, aby to znělo "středověce", plyne to mnohem přirozeněji.
Druhým hostem večera byla skupina The Reasoning z Walesu. Jejich rocková hudba (s progrockovým nádechem) není nijak objevná, ale taky se to dobře poslouchalo. Mělo to švih, energii, melodii... co chtít víc?
Marillion samotní si na druhý koncert připravili cestu do historie. Od roku 2008 až do roku 1990 se zastavili u každého letopočtu s jednou písničkou, která v tom roce vznikla. Dostalo se tak logicky na všechna alba, která v tomto mezidobí vyšla, a výběr konkrétních písní nemohl zklamat snad nikoho, namátkou Estonia, Out of this World, When I Meet God...
Ke konci skupina přeskočila konec osmdesátých let, kdy by musely následovat písně z v pátek odehrané desky Seasons End, a udělala dva výlety do hloubi osmdesátek, kdy skupině šéfoval hřmotný Skot známý pod přezdívkou Fish. Vzhledem k tomu, že se současným frontmanem Stevem Hogarthem natočila skupina už jedenáct alb, k fishovským už se na koncertech prakticky nikdy nevrací a jedinou šancí, jak je slyšet naživo, je asi opravdu Marillion Weekend. Nadšená reakce davu tomu odpovídala, já jsem si přišel na své především při své oblíbené skladbě Slainte Mhath.
Neděli jsem skoro celou proflákal. Přesněji řečeno věnoval jsem se strategickému odpočinku. Věřte nebo ne, ale prostát dva večery po sobě 4-5 hodin na koncertě, to dostanou nohy i záda zabrat. A tentokrát jsem se rozhodl, že na poslední koncert si vybojuju místo blízko pódia. Nejsem nejvyšší postavy a v zadních řadách přeci jen člověk má občas problém s tím, že se mu do výhledu postaví pár vzrostlejších jedinců, a je po zábavě. Koneckonců byli jsme v Holandsku, tedy zemi s prý nejvyšší populací na světě (zřejmě si výškou tělesnou kompenzují tu nadmořskou). Hlavně jsem ale chtěl stát vpředu, abych si mohl vychutnat show se všemi detaily. Pozorovat Steva Hogartha zblízka, to je namouduši podívaná k nezaplacení - je to showman, trochu až cvok, především ale fantastický zpěvák, který do svého vystoupení dává všechno.
Abych si mohl koncert užít z předních řad, musel jsem stát před halou už dobrou půl hodinu před jejím otevřením (a pak samozřejmě uvnitř celou dobu, než se začalo něco dít). To, co jsem před halou viděl, mě naprosto dojalo. Hodně fans tu bylo ještě dřív než já, ovšem místo aby vytvořili mačkající a postrkující se dav, vytvořili nikým neorganizováni úhlednou frontu vinoucí se od zamčených dveří. Vysvětlení je nasnadě: tuto skupinku nejodhodlanějších fans tvořili hlavně krajané hvězd tohoto víkendu. Já ty Angličany prostě zbožňuju! Každopádně mé úsilí se vyplatilo, na začátku jsem stál tak pět metrů od bariéry a usilovným stáním jsem se časem prostál ještě tak o dva metry dopředu.
Předkapely tohoto večera jsou opět velmi zmíněníhodné. Nejprve se ve velmi krátkém setu představil basák Marillion Pete Trewavas s nějakým svým dlouholetým kamarádem. Přišli, sedli na stoličky, řekli pár slov a začali hrát na kytary. Beze zpěvu, jen tak pro radost a moc krásně.
Z jiného soudku byla skupina A Genuine Freashow. V netradičním nástrojovém složení (klasickou rockovou sestavu doplňovaly housle, cello a trubka), výstředně vyšňořeni (dá práci vytvořit si účesy a najít takovou hromadu hadrů, aby to svým všeobecným nesouladem takhle třískalo do očí), zkrátka vypadli jak besídka žáků zvláštní školy hrající si na Sigur Rós. Jejich hudbu lze asi zařadit do škatulky postrock, lze tam slyšet příbuznost se skupinami jako 65daysofstatic nebo i zmíněnými Sigur Rós. Ale mělo to svoji osobitost, kterou ještě zvýrazňovala spousta suchých vtípků. Díky příšernému přízvuku zpěváka jsem sice často pochopil, že řekl něco vtipného, až podle smíchu okolo stojících, ale v paměti mi utkvěl zejména žert čistě hudební. Při jedné z posledních písní oba kytaristé zdvihli ruce a začali roztleskávat publikum. Každý z nich tak činil ovšem v jiném rytmu i tempu (a s bubeníkem se tuším rozcházeli oba), takže následoval naprostý tleskací chaos. Každopádně tahle banda vyvrátila můj první dojem, že všechny ty opičky okolo a ztřeštěná image nahrazují nedostatečnost vlastní hudby - naopak, vážně se mi to líbilo.
No a pak nastoupili potřetí a naposledy Marillion. Už dopředu prosákly informace, že poslední večer by měl být věnován nejdelším skladbám, které skupina natočila. A opravdu, zazněly asi všechny kousky nad 10 minut, které najdete na albech... s jednou výjimkou. Prastarý a téměř dvacetiminutový epos Grendel, kterého se někteří fanoušci stále vehementně dožadují, je asi jednou provždy zařazen na černou listinu a nezdá se, že by jej kapela ještě někdy naživo předvedla.
Jen málokdo by si na to ale mohl po tomto večeru stěžovat. Marillion stále svými kořeny stojí v progresivním rocku, a v tomto žánru jsou dlouhé skladby považovány téměř vždy za vrcholná díla dané skupiny. Když mezi tyto rozmáchlé kusy vložili Marillion i druhý výlet do fishovských časů v podobě malého setu z alba Misplaced Childhood (včetně nejznámějšího hitu Kayleigh) dosahovala atmosféra v hale nepopsatelna.
Tak nějak to celé ulétlo... až neuvěřitelně rychle. Ale co je na téhle akci krásné, že zatímco normálně člověk těžko může očekávat od lidí okolo pochopení pro své nadšení (když většina lidí ani neví, kdo to Marillion jsou), tady je okolo spousta podobně postižených lidí, s kterými to může člověk celé rozebrat, přehrát si v hlavě a zapít. S Dádami a jedním přifařivším se Angličanem jsme seděli do šesti do rána v chatce, povídali si o Marillion, pouštěli si Marillion, zpívali si Marillion...
V pondělí ráno bylo zataženo a sychravo. Vypadalo to jako laciný kýč z druhořadého filmu, kdy po krásných slunečných dnech přijde najednou smutno a deštivo, aby dokumentovalo tu změnu nálady při návratu do reality... Občas se prostě příroda takhle trefí. Autobusem do Rotterdamu, na vlak a pak zpátky do Bruselu. A pak... jsem si pustil Marillion. A potom jsem si začal hrát na kytaru. Ještě že tu hudbu může mít člověk pořád u sebe, nejen na takovéhle báječné akci. Ale tak či tak na Marillion Weekendu 2011 nechci chybět.

Více fotek z Marillion Weekendu

O internetu v Belgii - natvrdo a bez cenzury...

2009-02-08T09:20:00.001-08:00

Naposledy (což už je zároveň hodně dávno, vím), jsem vyjadřoval svoji nespokojenost nad tím, že zařízení ADSL připojení mělo trvat měsíc. Kdybych já byl tehdy býval věděl, tak bych býval raději byl zticha...
Začněme od začátku: v druhé polovině listopadu jsme si objednali ADSL. Dozvěděli jsme se, že to bude trvat asi měsíc, ovšem na vině není poskytovatel, u kterého si službu objednáváme, ale národní telekomunikační moloch Belgacom, který nám nejdřív musí ve sklepě zapojit nějaký drát. Kvůli tomu nám musí poslat technika, a to zabere prý tak 3 týdny. Vysvětlení jsme s povzdechem přijali.
Zhruba za 3 týdny skutečně dorazil technik od Belgacomu a ve sklepě cosi provedl. Začali jsme se těšit na internet.
Poté nám měl poskytovatel TELE 2 poslat modem s příslušenstvím. Jakým způsobem to učinil, to jsem dodnes nepochopil, ale z online trackingu zásilky vyplynulo, že náš modem zřejmě oběhl půl Belgie (objektivně přiznejme, že to zas není tak velká plocha), ale k nám do Bruselu bohužel nedorazil. Tuto část příběhu mám pouze zprostředkovanou, neboť záležitost vyřizoval jeden z mých indických spolubydlících (což vzbuzuje otázku, na kolik je vlastně vina na straně TELE 2 nebo UPS, která nám měla modem doručit), ale tak či tak trvalo ještě asi dva týdny, než k nám modem dorazil. Vítězství? Ale kdepak...
V balíčku se sice nacházel modem a i nějaké ty kabely, ovšem ani stopa po manuálu, jak vlastně máme připojení zprovoznit. To mi nepřišlo jako moc seriózní přístup, ale veden instinktem absolventa Fakulty informatiky a statistiky jsem usoudil, že nejlepší bude zkusit modem zapojit. Stalo se. Poté ještě mnohokrát, neboť hra "propoj každou díru s každou dírou každým kabelem" nabízela celkem slušné množství alternativ. Bohužel žádná z uspořádaných trojic prvků (výchozí díra; kabel; koncová díra) nevedla k fungujícímu internetu. Též sofistikovanější pokusy o zresetování modemu vedly k nulovému výsledku.
Další kolo bitvy o internet se odehrálo na silvestra, kdy jsem využil našeho celofiremního volna k tomu, abych navštívil prodejnu TELE 2. Zde jsem prodejci vysvětlil situaci včetně obsáhlého popisu, co vše jsme již zkusili a nefunguje to. Prodejce byl velmi překvapen a řekl, že k připojení k modemu stačí nainstalovat jej pomocí přiloženého instalačního CD a v případě problémů se řídit návodem. Poděkoval jsem mu za radu a s politováním podotkl, že bohužel CD ani návod jsme s modemem neobdrželi. Chvíli mu trvalo, než tuto pro něj naprosto nepředstavitelnou skutečnost akceptoval, ovšem poté mi ze skladu přinesl CD. Návod prý nemá, ale prý v něm stejně není nic důležitého. Aha.
S cédéčkem v kapse jsem se odebral domů. Zahájil jsem instalaci. Skončila asi po třech krocích, kdy jsem byl dotázán na user ID a heslo k modemu. Nic takového nemaje, rozhodl jsem se zkusit technickou podporu po telefonu. Pána hovořícího roztomilou frangličtinou jsem zjevně problémem zaujal, ovšem náš hovor se zadrhl ve snaze vysvětlit si, jak máme vlastně modem zapojený. Nakonec mi doporučil obrátit se buď na holandsky hovořící podporu, která je na tom s angličtinou lépe, případně opět navštívit jejich obchod. Na holandskou podporu jsem se nedovolal, a tak jsem zamířil opět do centra na toho dne již druhou návštěvu prodejny.
Hovořil jsem zde s jiným prodejcem než poprvé. Nejprve se mi snažil vysvětlit, že stačí, když modem zapojím a internet pojede. Překonal jsem neodolatelnou touhu fyzicky mu ublížit a popsal jsem mu, co vše jsme již (bezvýsledně) vyzkoušeli. Prodejce se velmi podivil mé stížnosti, že jsme nedostali instalační CD, prý není žádné potřeba. Když jsem podotkl, že jeho opodál stojící kolega mi tvrdil pravý opak, začali se prodejci francouzsky hádat. Nakonec jsem byl ubezpečen, že CD opravdu nepotřebujeme, a naše pozornost se přesunula ke způsobu zapojení. Zde mi prodejce ukázal, že kabel vedoucí od modemu musím zapojit do jakési bílé redukce a tu pak zapíchnout do ADSL zásuvky. Připustil jsem, že to by mohl být ten problém, protože žádnou takovou redukci jsme s modemem neobdrželi. I tomuto prodejci chvíli trvalo, než uvěřil, že je něco takového možné, nicméně nakonec jsem z obchodu odcházel s redukcí v kapse a s pocitem naděje.
Doma jsem vše zapojil podle pokynů, nestalo se vůbec, ale vůbec nic. Duševně vyčerpán pustil jsem se do nového kola hry "propoj všechno se vším všemi způsoby", která se díky novému prvku (redukci) rozhojnila o dalších pár pěkných variant. Nakonec jsem ještě jednou zavolal na podporu, tentokrát jsem se na holandské lince dočkal anglicky hovořícího člověka a po výživné diskusi jsme dospěli k tomu, že nám další týden pošlou technika, který se na to podívá.
V pondělí, kdy jsem si musel vzít náhradní volno, technik dorazil, podíval se na modem, odpojil ho, odebral redukci a zapojil ho přesně tak, jak jsme to od začátku zkusili už asi osmkrát. Mírně se podivil, že se nedostavil žádný výsledek. Zamířili jsme proto do sklepa. Zde prováděl jakousi činnost s dráty, kterou bych nedokázal ani popsat, ani vysvětlit, nicméně si od ní očividně sliboval konečné řešení internetové otázky. Tentokrát se podivil už velmi výrazně, když jsme se vrátili do bytu a vše fungovalo jako předtím, tedy nijak. Nakonec po telefonátu kamsi dospěl k tomu, že chyba je zřejmě na straně Belgacomu a bude k nám muset přijít technik od nich.
V této fázi jsem předal štafetu jednomu ze spolubydlících, já taky ostatně potřebuju chodit do práce a ne sedět doma a čekat na technika.
Před dvěma týdny se ten zázrak stal. Dorazil technik Belgacomu, zapojil někde nějaký drát (který měl samozřejmě zapojit už ten první člověk v půlce prosince) a internet se rozběhl. Hurá!
Naše bezmezné štěstí kalí pouze dva detaily. Za prvé rychlost internetu ani zdaleka nepřipomíná 4 Mb/s, které jsme si objednali. Občas mám spíš pocit, že máme dial-up. No a pak jsme před pár dny obdrželi fakturu za první měsíc používání internetu - jde samozřejmě o ten měsíc, kdy jsme trávili hodiny času telefonováním, navštěvováním prodejny a čekáním doma na techniky a kdy nám po drátě nepřiběhla ani ta nejmenší jednička nebo nula. Takže takhle nějak fungují telekomunikační služby v Belgii.

PS: daruji do dobrých rukou instalační cédéčko modemu SpeedTouch a redukci, nějak pro ně nemáme rozumné využití.

Pohádka o západě

2008-11-30T11:18:00.000-08:00

Slovo "západ" v našich krajích neznamená pouze světovou stranu. Je to souhrnné označení pro svět, do kterého jsme dlouho nepatřili, a nyní se dohadujeme, jestli už jo, nebo jestli ještě pořád ne. Jsou to také sousedi, ke kterým velmi rádi koukáme přes plot. Je to už nějaký pátek, co se ten plot změnil z ostnatého v pomyslný, teď už ho dokonce můžeme volně překročit, kdy a kde chceme, ale stejně tam pořád je. Jinak bychom se přes něj totiž nemohli dívat.
K tomu dívání pak patří komentáře typu "Tohle by se na západě nestalo!" a podobné, kterými doprovázíme svoji nespokojenost se vším možným. Klidně přiznávám, že jsem si taky občas neodpustil podobnou poznámku. Dnes bych proto rád shrnul pár pozorování, jak to vypadá, když se to, co člověk doposud pozoroval přes růžový plot, změní v realitu denního života.
Co mě opravdu mírně šokovalo, to byl a je internet. V tomto ohledu jsem opravdu žil v domnění, že Česká republika má co dohánět. Možná má, ale Belgii ať z toho dohánění raději vynechá. Ve svém prvním bytě jsem za internet zaplatil strašidelných 60€ na měsíc. To by stačilo samo o sobě, bohužel však po večerech připojení fungovalo asi tak 50% času, a to už jsem opravdu začínal místo růžova vidět rudě. Centrální poskytovatel internetu v domě byl asi po týdnu mého pobytu vyměněn, nový internet sice běhal "stabilně" (tedy kratší výpadky tak 1-2x za týden), ale rychlost nic moc. Zlatá česká dvojmegovka od Volného za 415 Kč měsíčně.
V novém bydlení jsme si objednali ADSL. Od podpisu smlouvy do zavedení služby to má trvat zhruba měsíc. Tohle by se na záp... sakra...
Co se týká pohostinských zařízení (hospod), tak zatím nemám žádné špatné zkušenosti, ale slyšel jsem ledacos a nápadně to připomínalo legendární scénky z žižkovské Krákory.
Síť MHD v Bruselu je v zásadě solidní, ovšem intervaly téměř dvojnásobné oproti Praze a na luxus noční dopravy je také potřeba zapomenout.
Asi to zatím zní jako otráveně frustrované stěžování si na kvalitu služeb. Ono ne že bych si nestěžoval, často to umí člověku ztrpčit život. Na druhou stranu to není nic, co by člověka existenčně ohrožovalo, spíš jsou to prkotiny. Vtip je v tom, že to člověk prostě nečeká. Když se chystám do rozvojového světa, vím, že mě tam potkají těžkosti daleko závažnějšího charakteru a že to občas nebude legrace. Tady jsem skutečně očekával víceméně pohodlný život, který člověku na druhé straně vytváří podmínky pro to, aby v práci tvrdě a efektivně makal (to je totiž zas ta druhá strana mince). Svoji představu už jsem musel trochu upravit... a také vzrostl můj respekt vůči tomu, co máme doma, v Česku.
Kapitolou, která si zaslouží zvláštní vypíchnutí, je nakupování. Belgické obchody učí člověka, co to je zodpovědné plánování. Zasekl ses v práci? Tak už si dneska nenakoupíš. Nenakoupil sis v sobotu na neděli? Poznáš zcela nový pocit: touhu, aby už přišlo pondělí. Dobře, to přeháním, dají se najít místa, kde sá dá nakoupit pozdě večer, případně v neděli. Ale moc jich není, normální obchody to zabalí v 6 nebo v 7, potraviny v 8. Stát okolo sedmé večer v nablýskaném nákupním centru a vidět, jak padají všechny rolety, to je vážně divný pocit.
A ta nákupní centra... já ta monstra nějak extra nemusím, ale líbí se mi na nich, že když něco potřebuju, nemusím moc přemýšlet, kam to jít koupit. Ono se to tam vždycky někde najde. Tedy v Praze.
Místní obchodní centra vypadají oproti všem těm Chodovům, Olympiím a Europarkům jako demo verze. Slyšel jsem, že řada lidí z Bruselu jezdí nakupovat do Antverp. To už mi vážně hlava moc nebere.
Ty zavírací hodiny ale chápu. Pracovní právo tady má bohatou tradici a historii. To je asi právě stopa toho, čemu u nás říkáme "západ", tedy svět, kde mají vyšší životní úroveň než my. Od určitého momentu se ta úroveň začne projevovat právě takhle. Je to vlastně celospolečenská realizace zpětně zalomené křivky nabídky práce, jak nás ji učili v ekonomii. Cenou za to je, že musím na obsah ledničky aplikovat postupy podobné pro změnu tomu, co nás učili pod titulem "Modely zásob" (a pak že VŠE člověka nepřipravuje na reálný život).
Česká Tesca, Hypernovy a spol. s nepřetržitým provozem jsou opačným pólem. Cenu za tento stav vidíme v novinách v článcích o stávkové pohotovosti v Tescu a o pracovních poměrech, v kterých zaměstnanci těchto obchodů fungují. Tak nějak z toho rezultuje cynická myšlenka, že nejpohodlněji se žije tomu, kdo má dostatek peněz v zemi, kde se obecně lidi ještě nemají tak moc dobře.
Přemýšlím, jestli i takhle trapným přízemním záležitostem, které tu řeším, se dá říkat kulturní šok. V zásadě ale proč ne, sám nemám rád, když se různým zemím měří různým metrem. Vůči zemím a národům, které jsou z našeho pohledu exotické, se každý snaží být senzitivní až na půdu, tak proč se jinak stavět ke zvláštnostem zemí na "západě". Koneckonců pohádky, které si o nich občas povídáme, je přece nijak nezavazují k tomu, aby to byla všechno pravda.

Ke stávce vždy připraveni!

2008-11-01T14:49:00.000-07:00

Jak už bylo možno vycítit z mého předchozího článku, považuji Belgičany za opravdu pozoruhodný a originální národ. Dnes bych v krátkosti pojednal o jedné zvláštnosti, která mi zatím pocuchala nervovou soustavu úplně nejvíc.
Stávky jsou všeobecně považovány za národní sport Francouzů. Bohužel za měsíc a půl jsem zjistil, že se svými jižními sousedy nesdílejí Belgičané jen jeden ze svých jazyků, ale i nesmírnou ochotu seknout na den s prací ve jménu vyšších cílů.
Poprvé mi takto před pár týdny zpestřily život dopravní společnosti. Jejich stávka byla prý součástí širší akce nevím koho všeho (dokonce jsem slyšel snad i o generální stávce), kromě toho už jsem také zapomněl, za co nebo proti čemu se vlastně stávkovalo. Ale určitě to muselo být něco hrozně důležitého, protože stávkovat v době, kdy Evropou otřásá krize a belgické banky bojují o přežití, to je tedy tah nanejvýš originální. Pobouřených komentářů v tomto směru ostatně nebylo málo. Četl jsem pak neskutečnou reakci jednoho z představitelů stávkujících, který vysvětlil, že se jednalo o dlouhodobě připravovanou akci a že v době, kdy byl stanoven termín stávky, se o přicházející krizi ještě nevědělo. Inu organizovaný národ, stávky se tu asi plánují roky dopředu a nějakou trapnou krizí si přece nenechají plány rozhodit.
Pro mě osobně to znamenalo jít do práce a z práce pěšky. Nebylo to zas tak hrozné, dohromady jsem ten den ušel zhruba deset kilometrů. A mohlo jich být jen devět, kdybych si nechtěl zkrátit cestu. Jo a taky bych se býval nemusel umazat od bláta.
Ničím jiným než absencí autobusů se mě tato generální stávka naštěstí nedotkla. Já jsem totiž seděl od rána do večera v práci.
Podruhé zasáhla stávka do mého života tento týden. Než přejdu k pointě, tak malá odbočka:
Teď o víkendu se stěhuju do nového bytu. Spolu s dalšími dvěma (brzy doufejme třemi) praktikanty budu bydlet poblíž centra v čtvrti, kde se nacházejí evropské instituce. Náš byt má jednu malou nevýhodu: není v něm zatím nábytek. Proto se mí dva spolubydlící vydali v pátek na lov do Ikey.
No a jelikož Murphyho zákony fungují, tak zrovna včera Ikea stávkovala. Když mi to (spěchajícímu z práce, abych se mohl také zapojit do výběru vybavení) milí spolubydlící sdělili, domníval jsem se, že jde o nějaký specifický druh asijského humoru, který mi nepřijde příliš zábavný. Bohužel po příchodu domů jsem zběžným proklepnutím Googlu zjistil, že je to realita.
Navíc realitou této soboty je pro změnu svátek všech svatých (a tedy zase zavřeno), realitou belgických nedělí jsou pak zamčené vchody obchodů týden co týden. Sečteno podtrženo, už jsem dohodnutý s ajsekáři na zapůjčení spacáku a karimatky, od pondělka bivakuju na parketách.
Mám takový pocit, že se v téhle zemi mají lidi asi už moc dobře, když se někdo může tak úporně bránit snaze jiných lidí dát mu peníze a koupit si zboží, jež nabízí. Docela by mě zajímalo, jestli v ČR do těchto poměrů také časem dospějeme. Že bych se na to nějak těšil, to tedy nemohu říct.

Drobné absurdity života

2008-10-19T11:36:00.000-07:00

Na úvod tohoto povídání o Belgii nemohu nezařadit citát z jedné velmi humorně laděné turistické mapy Bruselu. Jde o komentář k jedné z místních nejznámějších turistických atrakcí, soše čůrajícího chlapečka.

"Is this it? He's much smaller than I thought!" Indeed, the pissing boy called MANNEKEN PIS is the ideal national symbol for a country that is also very small and absurd.

Z výšeuvedeného plyne příjemné zjištění, že Belgičané mají smysl pro humor a neváhají ho použít. Ovšem proč až taková sžíravá sebeironie? No, pár důvodů by se našlo.

Začněme pěkně popořádku: Brusel. Kontrolní otázka: kolik byste řekli, že má takový Brusel obyvatel? Můj tip se pohyboval někde okolo 2-3 milionů. Když jsem zjistil, že je to jen něco málo přes milion, tedy o trochu méně než Praha, byl jsem trochu překvapen, ale tak nějak to dává smysl - vzhledem k mezinárodnímu politickému významu Bruselu je snadné udělat si o něm trochu přehnanou představu.
Zmíněný údaj má ovšem jeden háček: ani on není pravdivý. Správná odpověď zní: Brusel má 145 tisíc obyvatel. Uhm... cože?
Vtip je v tom, že to, čemu obvykle říkáme Brusel, je ve skutečnosti tzv. Bruselský region. Věcně vzato je to úplně normální milionové město, ale někdo cítil potřebu rozparcelovat ho na 19 samosprávných měst. Jejich názvy většině našinců mnoho neřeknou - až na dvě výjimky. Myslím, že i fotbalem málo zasažení jedinci asi někdy slyšeli název Anderlecht. No a druhou výjimkou je pochopitelně samotný Brusel, největší z řečených devatenácti měst.
Pokud vám tohle samotné nepřijde ještě dost zábavné, doporučuju vaší pozornosti mapu Bruselského regionu a konkrétně pak tvar území, které v regionu zaujímá vlastní Brusel. Nelze se ubránit pocitu, že na místním katastrálním úřadě musejí dostávat pravidelné zásilky kvalitního materiálu ze sousedního Holandska.

Zajímavou kapitolou jsou samozřejmě národy a jazyky. Asi každý ví, že Belgie je zemí dvou národů, severní část obývají Vlámové a jih Valoni. Čas od času se v novinách objeví spekulace, jestli se Belgie přeci jen nerozdělí, četl jsem také, že zastánci rozdělení studovali model rozpadu Československa jako inspirativní příklad. To možná není úplně špatný nápad, rozdělení naší staré vlasti nepřineslo zkázu ani jedné z republik a i národnostní řevnivost se výrazně omezila a zkoncentrovala do první poloviny května, kde se hraje MS v hokeji. Tento sport v Belgii není velmi rozšířen, takže z tohoto pohledu by to mohla být opravdu docela hladká záležitost.
Ve skutečnosti není moc pravděpodobné, že by někomu stálo zato dělit zemi, jež je srdcem evropské integrace, a tak si bohatší Vlámové budou zřejmě i nadále moci stěžovat, že musí sponzorovat hospodářsky zaostalejší valonskou část.
Vlámové hovoří vlámsky. To v podstatě není nic jiného než holandština (možná tak její dialekt), ale přesto je označení "vlámština" poměrně rozšířené. Jižní Valoni jsou nejen méně hospodářsky rozvinutí, ale i méně zdatní v marketingu, takže se jejich francouzštině říká "francouzština". Do hlubší analýzy této disproporce se pouštět nebudu, byl by to myslím pěkný námět na diplomku pro studenty mezinárodního obchodu s marketingově laděnou vedlejší specializací.
Když pominu malé německy mluvící území na východě, tak třetím do party k Vlámsku a Valonsku je Brusel (míněn region). Ten je dvojjazyčnou enklávou uvnitř Vlámska. Pokud byste také očekávali, že zde alespoň budou převažovat vlámsky hovořící obyvatelé, tak vás asi překvapí, že Brusel je z 85% frankofonní. A to by mě ještě zajímalo, kde se tu schovává těch 15% Vlámů, protože třeba v obchodech mě snad bez výjimky oslovili vždy francouzsky.
Kouzlo téhle jazykové duality (jak Bruselu, tak celé Belgie) tkví v místních názvech. Někdy je celkem snadné spojit si vlámský a francouzský název (Oostende vs. Ostende), někdy o dost těžší (hlavně u některých ulic, třeba Oud-Strijderslaan vs. Avenue des Anciens Combattants), krom toho se otevírá prostor pro řadu drobných omylů. Příkladem budiž "lovaňská záhada". Nějakou dobu mi totiž trvalo, než jsem pochopil vztah mezi názvy Leuven, Louvain a Louvain-la-Neuve. Dlouho jsem si myslel, že se všechna tato označení vážou k jednomu městu. Skutečnost je taková, že univerzitní město Leuven (fr. Louvain, česky Lovaň) ležící ve vlámském regionu má svůj valonský protějšek v "Nové Lovani", tedy Louvain-la-Neuve. I ta je, aby se to nepletlo, univerzitním městem, jedná se totiž o jakýsi valonský trucpodnik.
Na matení cizinců funguje tahle jazyková dichotomie bezvadně, napadlo mě, že to může fungovat i jako součást obranné strategie země - vyvolat v postupujícím nepřátelském vojsku pocit, že se možná ztratilo. Moderní historie ovšem neukazuje na velkou efektivitu tohoto obranného systému, ten totiž pravděpodobně nepočítal s tím, že členové wehrmachtu při své populární válečné variantě "Blitzkrieg" hodně střílejí a málo čtou.

Kam se poděl Jirka...

2008-10-05T10:03:00.000-07:00

Ačkoliv mám poněkud rezervovaný vztah k blogům, kde majitelé cítí potřebu sdělit světu, co dělali o víkendu, jak se má jejich pes, kam pojedou příští týden a že mají radost, že venku už tři dny svítí sluníčko, připouštím, že u známých, kteří sešli z očí, není občas od věci si něco takového přečíst. Jelikož jsem se po dvou letech od návratu do Prahy zařadil opět k těm z očí sešlým, tak si dovolím trochu toho narcisistického zpravodajství.
Takže to zásadní: od 20. září se nacházím v Bruselu. 7 let po svém vstupu do AIESEC konečně nadešel čas, abych na vlastní kůži zakusil to, okolo čeho se točila valná většina mých aktivit v organizaci - vyjel jsem na praxi. Sice jsem měl v plánu odvázat se trochu víc při volbě lokality, ale kdybych pustil k vodě pozici Supply Chain Planning Analyst vypsanou firmou Bridgestone Europe, musel bych si asi napohlavkovat. Člověk, který absolvoval obor Matematické metody v ekonomii a bavilo ho to, si asi nemůže přát lépe na míru ušitou náplň práce (pro mladší čtenáře: "job description").
Nejprve pár slov o firmě. Jméno Bridgestone je známé především aktivním řidičům, případně těm, kdo aspoň trochu sledují seriál Formule 1 (tam patří logo Bridgestone k těm, kterým jednoduše nejde uniknout). Společnost je jedním ze tří největších světových výrobců pneumatik. Ikdyž tomu jméno nenapovídá, firma pochází z Japonska, a z Japonska se do zbylých částí světové Bridgestone sítě stále exportuje mnoho pneumatik, strategických rozhodnutí a Japonců do regionálního top managementu.
Bridgestone Europe je globálním exchange partnerem AIESEC, takže ve firmě je řada lidí, kteří ještě jsou praktikanty nebo jimi nedávno byli, další budou brzo následovat, takže jsem rád, že v tom nejsem a nebudu sám. Z hlediska firmy jsem účastníkem interního evropského Graduate programu. Naštěstí se mě ještě nikdo neptal, co jsem přesně za "graduate", vysvětlovat mimo ČR, co to je "inženýr ekonomie" (zní to asi jako "akademický malíř obojího práva") by mohlo být docela zábavné.
Moje stáž má trvat 18 měsíců, nejdříve si odkroutím rok v Bruselu a pak bych měl na půl roku zamířit do Španělska, nejpravděpodobněji do Bilbaa. Pěkné, ne?
O své práci se moc rozšiřovat nebudu, jednak jsem stále ještě spíše v procesu poznávání firmy a s konkrétními úkoly teprve začínám, druhak se obávám, že průměrného čtenáře tohoto blogu bych tím spíše znechutil. Ale pokud by to někoho zajímalo, může se ozvat třeba v komentářích pod článkem, já něco napíšu, jo?
No, tak to bychom měli, zapomněl jsem na něco důležitého? Vlastně ano: sluníčko tu nesvítí, lije jako z konve. A bude hůř.

2008-09-14T08:31:00.000-07:00

Jihovýchodní Asie, 8.8.-7.9. 2008

2008-09-14T08:11:00.000-07:00

Od 8. srpna do 7. září jsme s Kubou, Anet a Kyslíkem cestovali po jihovýchodní Asii. Je legrační, jak se celá tahle záležitost dá shrnout do jedné takhle krátké věty - těžko by někdo spočítal, kolik na každé její písmeno připadá času stráveného přípravami, kilometrů uletěných a ujetých, peněz do celé srandy investovaných (dobře, zrovna tohle by Kyslík spočítal), potu prolitého v tropických vedrech i na horských výšlapech, rýže a nudlí za ten měsíc snědených, sprostých slov za ten měsíc vyřčených...

Nehodlám se oddávat širokým popisům, kde jsme to vlastně všude byli a že tam bylo hezky, v tomto směru se domnívám, že fotky vystačí za tisíc slov. Itinerář odbydu v krátkosti a zaměřím se na hlubší dojmy, které ve mně cesta zanechala.

Kdy, kde a kudy?
Tak tedy nejdříve zpravodajská povinnost. 8.8. jsme letěli do Bangkoku, odsud jsme se vydali na jih až na malajský ostrov Langkawi. Z něj jsme pokračovali na další ostrov Penang, odsud následoval přejezd do Singapuru. Tak minul první týden. Druhý týden jsme strávili na Borneu v malajské provincii Sabah, hlavním bodem byl výstup na horu Mt. Kinabalu (4095 m). Další necelý týden jsme pobyli na Bali a týden jsme věnovali Jávě. V závěru cesty jsme se podívali do Kualy Lumpur a po návratu do Bangkoku jsme zamířili zpátky do Evropy.

Imprese a odlesky
Tak a teď ty dojmy, které se z toho přívalu zážitků a emocí vynořily jako nejvýraznější a nejtrvalejší.

Smrad a zplodiny
Vzpomínka na vůni thajské kuchyni vyprchá, ale cesta tuktukem (malé otevřené vozítko, takový větší motorikša) po bankogské ulici, jež má při konstantní šířce asi tak čtyři až devět jízdních pruhů, podle toho jak široká vozidla tam zrovna jedou, to se zapomenout nedá. Řidiči tuktuků jsou na vytváření nových jízdních pruhů odborníky z nejpovolanějších, pasažér se jen drží a místy také naklání po vzoru sajdkáristů. No a do toho dýchá neodolatelný koktejl zplodin ze všech aut, motorek a tuktuků okolo. Myslím, že peklo pro pracovníky STK vypadá takhle nějak. Ale než se člověk začne dusit, je to vážně zábava!

Pláž, bomba!... a co dál?
Po velmi zajímavém, ale poněkud vyčerpávajícím Bangkoku, jsem se moc těšil do přírody a k moři. Příjezd na Langkawi a první vykoupání v moři se odehrály v naprosté euforii nás všech. Osobně jsem se koupal v moři poprvé po šesti letech, když započítám krátké vyráchání v Atlantiku na Islandu, tak po čtyřech. Celkem mě proto překvapilo, že mě ležení u moře a koupání přestalo bavit asi tak po půldni. Během zbytku cesty jsme se dostali k moři ještě několikrát, pokaždé jsem po půlhodině měl pocit, že bychom se mohli pohnout dál. Asi tenhle typ dovolené nebude pro mě.

Duch města
Tuhle věc už pozoruji delší dobu: fascinují mě velká města. Hrozně mě baví procházet/projíždět se po nich a nasávat jejich atmosféru, přijde mi, jako bych navazoval kontakt s živoucím organismem. K městům, která dobře znám (Praha, Bratislava, Reykjavík...) mám pak nějaký vztah, který lze těžko slovně charakterizovat a někdy i racionálně zdůvodnit.
Někdy i dvoudenní návštěva stačí k alespoň zběžnému prolnutí s městem a navázání určitého kontaktu. Z měst navštívených při naší cestě se mi jednoznačně nejhlouběji pod kůži zaryl Singapur. Tenhle mix západního a východního světa, ostrůvek západní civilizace vybojovaný tady na východě Asie kousek od rovníku za cenu někdy až absurdně přísných zákonů působí jako místo, kde se lidem dobře žije, oni si toho váží a snaží se, aby to tak zůstalo. Tady jsem se musel odtrhnout od svých kamarádů a strávit odpoledne osamocen v téhle metropoli, abych si to dokázal jaksepatří užít. Poznal jsem za ten měsíc místa, která mě uchvátila víc, ale kdybych se mohl na jediné místo z těch navštívených znovu vrátit, vybral bych si Singapur.
Zdravotní potíže mi bohužel nedovolily blíže poznat Kualu Lumpur, zážitek z ní se omezil na nádherné Petronas Towers. Také zajímavá budova, pustí vás tam sice zadarmo, ale musíte se nejdříve podívat na propagační video společnosti Petronas. V tomto směru je to opravdu takový novodobý chrám, vždyť i gotické katedrály byly stavěny s cílem ohromit prostého člověka a dát najevo, že existuje něco vyššího než on. Dovnitř pak lidé chodili, aby upevnili svůj vztah s touto vyšší formou bytí, tedy bohem. Tady roli boha a církve převzala ropa a ropná společnost Petronas, jinak to ale funguje úplně stejně.
Bangkok je v mých očích (nebo v mém srdci?) daleko kontroverznějším městem. Možná proto, že je opravdu pestřejší než ostatní města, možná proto, že byl prvním zastávkou naší cesty a bylo to dějiště toho šoku "my jsme fakt tady", myslím, že bych potřeboval delší čas na to, abych ho vstřebal. Ta směsice vůní a pachů, hluků všeho druhu, staveb moderních i historických, výstavních i zchátralých, je toho moc, aby si z toho člověk vytvořil kompaktní obraz jednoho města.
No a Jakarta... Jsou zkrátka města, která člověk potřebuje navštívit, aby zjistil, že existují i ošklivá místa. Jakarta je obrovský chuchvalec, kde se sice modernější části střídají s těmi chudými a polorozpadlými, ale tak nějak tomu chybí nějaké zajímavé centrum nebo cokoliv, kvůli čemu by sem člověk vlastně měl jet. Vlastně to tak vypadá, že 9 milionů lidí nevědělo, kde by se usadili, tak se usadili právě tady. Ani na chvíli se mi tu nepodařilo získat ten pocit, že jsem v daném momentě součástí tohoto města. Ale možná je chyba ve mně, těžko říct. Zkušenost to byla zajímavá.

Bali, Bali (kde jsme se tu vzali...)
Největší zklamání výletu. Vážně bych rád mluvil s někým, kdo na Bali byl a líbilo se mu tam. Určitě tu musí být krásná místa, škoda, že nám slabá zdravotní chvilka (tady jsme si ji vybrali všichni) nedovolila je najít. Ovšem tak či tak: tohle má být ten dovolenkový ráj? Pláž se staveništěm na jedné straně, ošklivou lodí u zálivu, vlnami, že se ani nedá pořádně vlézt do vody, haldou dotěrných prodejců... tak nějak vypadá Kuta, hlavní turistické letovisko na Bali. Čirý krystalický turistický hnus. Pláží jsme pak viděli ještě pár, ani jedna nevypadala jako místo, kde by člověk chtěl strávit týdenní dovolenou. Věčná škoda, že jsme se nedostali do odlehlejších částí ostrova, ať už k plážím na severu nebo k přírodě ve vnitrozemí.

Hory
Nic naplat, nic mě tak nedokáže ohromit jako to, co v přírodě dovedou kámen a voda. Proto třeba miluju Island, kde přírodu tvoří hlavně tyto dvě složky. Ale s tím nejkrásnějším, co jsem na Islandu viděl, se směle může měřit zážitek z Mt. Kinabalu. Pohled na mraky zeshora známe z letadla, ale když si tím mrakem člověk sám projde a pak se může ohlédnout přes skalnatou stěnu do hloubi údolí, kde přes povalující se mračna prosvítá zeleň tropické vegetace... Jen o málo méně úžasný byl ovšem pohled na sopku Gunung Bromo. Kvůli takovým místům se vyplatí trmácet se přes půl zeměkoule.

Láska prochází žaludkem
Ano, i láska k cestování a k navštíveným místům. Naše měsíční cestování bylo náročné a byla řada okamžiků, kdy jsme toho měli tak akorát a nálada povážlivě klesla. Existovaly ovšem dva osvědčené rituály, které dokázaly rozptýlit skoro každý splín: oběd a večeře. Je až neuvěřitelné, jak se člověku s plným žaludkem zdá najednou svět veselejší, překážky překonatelnější a kolegové méně otravní.
Jsou mezi námi tací (například já), kteří se pro asijskou kuchyni rozhodně nenarodili. Ale i tak ve mně zůstane vzpomínka na některá z nejlepších jídel svého života, která jsem zde okusil. Není asi náhoda, že nejvíc jsme si po gurmánské stránce dopřávali na Bali, právě tady bylo nejvíc potřeba pozvednout zkroušeného cestovatelského ducha. A je to určitě do velké míry zásluhou jídla, že i za tu návštěvu Bali jsem docela rád. Bůhví, kdy si zase takhle dám někde do nosu.

Nějak takhle bych shrnul své zážitky a dojmy z jihovýchodní Asie. Připadá vám to neuspořádané a páté přes deváté? Hm, možná ano, ale koneckonců v tomhle fascinujícím regionu to často vypadá právě tak!:)

PS: pokud někdo přehlédnul nenápadný odkaz na fotky, tak se k nim může prokliknout také zde.

Koncerty Smashing Pumpkins a The Cure

2008-03-08T04:38:00.000-08:00

Během posledních týdnů jsem byl také na dvou koncertech světově proslulých kapel, které sice nepatří do mé top kategorie nejoblíbenějších, ale i tak si je občas rozhodně rád poslechnu a každopádně je samozřejmě uznávám. Z obou těchto koncertů jsem psal report pro stránku www.bestrock.cz, takže místo rozepisování se tady na blogu posloužím odkazy na tyto články:
Smashing Pumpkins (30.1.2008)
The Cure (21.2.2008)
(upozorňuju, že fotky u reportů nejsou moje... byl bych rád, kdybych takové uměl, ale bohužel:))

Marián Varga & Moyzesovo kvarteto, 12.2.2008

2008-03-08T04:35:00.000-08:00

Dlouho jsem teď zanedbával blog, přitom by se našlo pár věcí hodné zveřejnění, přinejmenším z hudebního ranku, což už se tak nějak stalo téměř výhradním obsahem tohoto blogu. Takže bych rád napravil toto zaváhání a poreferoval v několika větách o koncertu Mariána Vargy a Moyzesova kvarteta, který jsem (spolu s Martinem Vodákem) navštívil 12. února.
Zážitek to byl opravdu hodně specifický. Zařadit tohle vystoupení jednoznačně do populární, nebo naopak vážné hudby, to lze opravdu jen těžko. Připouštím ale, že blíže to mělo tentokrát ke klasice, už jen díky tomu, že se koncert konal ve Švandově divadle na Smíchově a většina návštěvníků přišla společensky oblečena. Na druhou stranu ale repertoár byl částečně shodný s Vargovým sólovým vystoupením, který jsem viděl loni a který se nesl v klasickém duchu klubového koncertu. (o tomto koncertu a o M. Vargovi obecně jsem psal zde)
Tohle vše je asi nejlepším dokladem toho, že Varga je jednoduše osobnost, která stírá mezižánrové hranice a dělá prostě hudbu - hudbu takovou, jakou považuje za dobrou. Dělá to na vrcholné úrovni už čtyřicet let a nelze se než sklonit před genialitou vtělenou do tohoto čirého muzikantství.
S Moyzesovým kvartetem natočil před pár lety album, jež s výjimkou jedné nové skladby obsahuje jakýsi výbor z celé Vargovy tvorby přearanžovaný pro takto vzniklé kvinteto. Tuhle desku jsem si nesmírně oblíbil, při jejím poslechu si člověk mimojiné uvědomí, jak blízko ke klasice měla i Vargova rocková tvorba, protože řada skladeb tu zní tak, že by člověka ani nenapadlo, že do nich dříve patřila elektrická kytara a podobně.
Byl jsem zvědav, jestli na koncertě zazní i jiné skladby než ty ze studiové nahrávky, přeci jen padesát minut by na koncert bylo dost málo. Skutečnost byla taková, že pětice sice nemá očividně nacvičen žádný repertoár nad rámec natočeného alba (přeci jen jde opravdu o příležitostnou kooperaci), ale v druhé části koncertu po odehrání svého opustilo kvarteto jeviště a Varga zahrál krátký set ze svého sólového programu. Moc mě potěšil výběrem skladeb, zazněly hlavně prověřené věci typu Vežová hudba nebo Ľalia poľná (opět nádherně zahraná). Kontrast první (smyčcové a decentně klávesové) části s následnou, kde dominovaly syntetizátory, působil vážně hodně zajímavě a já osobně jsem si vychutnal obě tváře koncertu.
Při přídavcích se kvarteto vrátilo, ale slyšeli jsme opětovné zahrání některých skladeb, které zazněly už v první části koncertu. Ale že bych se zlobil kvůli tomu, že dvakrát za večer slyším třeba píseň Smutná ranná električka, to opravdu ne. Tenhle klenot slovenského bigbítu mi pak zněl v uších ještě asi týden...
Byl jsem také upřímně zvědav na věkové složení publika. Po letmém pozorování bych řekl, že sice se zde našlo pár lidí okolo dvaceti (výjimečně pod), ale jinak jsme s Martinem rozhodně tahali věkový průměr v sále dolů, převažovala generace čtyřicátníků a padesátníků. Namouduši by mě zajímalo, kolika lidem našeho věku by se tahle hudba zalíbila, kdyby si našli volnou hodinu na poslech třeba právě alba, na které se tu několikrát odkazuju. Ale tak nějak tuším, že kritická je dneska už jen otázka, kolik lidí je vůbec ochotno vyhradit si hodinu času na soustředěný poslech hudby.

O hudebním průmyslu

2007-12-02T07:52:00.000-08:00

Už jednou jsem se tady na blogu otřel o problém kopírování hudby. Jelikož se tohle téma omílá v článcích a diskusích všude, nashromáždilo se mi v hlavě dost dalších podnětů k tomu, abych nad tématem zasedl znovu. Tohle bude dost dlouhý článek, ale pokud vás zaujme a přečtete si ho, budu rád, když mi hodíte nějakou reakci do komentářů, protože tohle téma považuji opravdu za zajímavé a ocením vaše pohledy.
Články o této otázce jsou zpravidla "prokopírovací", nebo "protikopírovací" a staví se k věci z hlediska morálky nebo práva. No a v závislosti na tom docházejí v prvním případě k závěrům, že kopírování je krádež a krást se nemá, nebo naopak že nemorální jsou ceny hudby, v druhém případě k tomu, že stahování hudby pro vlastní potřebu je u nás legální a tedy je vše ok, nebo naopak že to rozhodně není ok, protože kdo stahuje, ten skoro vždycky i sdílí, což už se nesmí.
Psát o právu by byla z mojí strany docela troufalost, pokusím se spíše o pohled ekonomicko filozofický, a to s akcentováním hudby jako takové.

Nahrávka jako rohlík?
Jedním z nejprovařenějších argumentačních triků bojovníků proti kopírování hudby je přirovnávání pořízení neautorizované kopie ke krádeži rohlíků v samoobsluze. Dotyční se velmi podivují nad tím, že zatímco druhého jmenovaného přečinu se běžný člověk obvykle nedopouští (a ani by ho to snad nenapadlo), ten první je většinou lidí praktikován zcela běžně.
Jak moc tohle přirovnání pokulhává, cítí alespoň intuitivně asi každý. Krádež rohlíku je hra s nulovým součtem, já jsem o rohlík bohatší, samoobsluha naopak chudší, protože už jej nemůže nikomu prodat. U nahrávky tohle neplatí, pořízením kopie sice obohacuji sebe, ale prodejce hudby tím nepřipravuju o nic kromě sebe jako potenciální zákazníka, který si nahrávku mohl koupit a místo toho k ní přišel zadarmo. V případě, že bych si při nemožnosti kopírování tuto nahrávku za její normální cenu nekoupil, nepáchám tak vlastně nikomu žádnou škodu - tohle je velmi jednoduchý způsob, jakým si každý dokáže ospravedlnit své jednání. Rohlíkový údiv nad masovostí kopírování hudby je tedy zcela nemístný.

Ekonomie a technologie
Předchozí řádky vlastně opisují cosi, k čemu se vztahují dva z nejzákladnějších ekonomických pojmů: statek soukromý a statek veřejný. Veřejné statky se od soukromých liší jednak nerivalitní spotřebou (tím, že něco spotřebovávám, nesnižuji možnost ostatních spotřebovávat tento statek také - to je právě absence toho nulového součtu) a druhak nevylučitelností ze spotřeby. První z těchto vlastností mají hudební nahrávky obsaženu ve své základní povaze, ta druhá je pak otázkou technologií.
Za mladých let našich rodičů se hudba prodávala na vinylových deskách. Možnost kopírování představovaly kotoučové magnetofony, ovšem cena přístroje samotného i pásků přiměla každého dobře si rozmyslet, co mu stojí za takové kopírování.
Naše generace si hudbu nahrávala na kazety a postupem času začala využívat služeb těch, kdo náhodou měli CD vypalovačku.
Ale všechno tohle kopírování mělo jeden háček: nutnost mít k dispozici nějaký originál, z kterého by se dala kopie udělat. Evoluce se tak v revoluci změnila až s masovým rozšířením internetu. Díky němu (nebo jeho vinou) lze dnes opravdu těžko někomu zabránit v bezplatném stažení hudby.
Je tedy hudba veřejným statkem? S tímto ekonomickým pojmem jde ruku v ruce tzv. problém černého pasažéra - někoho, kdo statek spotřebovává (protože mu v tom nejde zabránit), ale nic za něj neplatí (protože ho k tomu nic nemotivuje). V našem případě je černým pasažérem právě ten, kdo zdarma stahuje hudbu.
Pokud by s hudbou mělo být nakládáno jako s veřejným statkem, musela by být financována úředně z vybraných daní. To koneckonců není nic objevného, část státního rozpočtu do kultury směřuje a je to považováno za samozřejmost. Ale představa, jak Karlu Gottovi platí vydání nového alba ministerstvo kultury je nejen děsivá, ale (naštěstí) i absurdní a nereálná. Zákonitosti hudby jsou přeci jen složitější.

Co všechno odnesl a přinesl čas
Moderní způsoby kopírování hudby se nestaly pouze nositelem revoluce, ale následně i bojištěm mezi těmi, kdo bojují za svá práva, a kopírující veřejností. Je logické, že se vládnoucí struktury (tedy hudební labely) pokouší potlačit revoluci tam, kde vypukla, ale dnes už každý vidí, že snahy o antikopírovací opatření (technická i legislativní) se v podstatě míjejí účinkem. Bylo by dobré říci si, že onen kopírovací boom posledních let má trochu širší souvislosti.
Od časů našich rodičů se nezměnily jen technické způsoby nahrávání a šíření hudby. Změnila se hudba samotná, změnila se její pozice ve společnosti - a s tím vším se změnil i přístup lidí k ní.
V tomto bodě je dobré rozdělit si dvě kategorie. Hudba jako umění, přinášející člověku hlubší zážitek, katarzi, a na druhé straně hudba jako prostá zábava. Hranice mezi nimi je subjektivní, tenká a rozmazaná a já se jí teď nebudu zabývat, důležité je, že tyto dva póly existují a socioekonomický vývoj na ně má dost odlišný vliv.
Hudba jako umění byla, je a (zřejmě snad) i bude. Stojí na lidech, kteří mají potřebu a schopnost vyjádřit se hudebními prostředky. Podporují ji pak ti, které tato hudba oslovuje, něco pro ně znamená, a najdou si ji v každé situaci, která to trochu umožňuje.
Hudba jako zábava je svázaná s blahobytem společnosti. Když se lidé mají lépe a jsou bohatější, chtějí se více a intenzivněji bavit. Dnes jsou lidé ve vyspělých zemích určitě bohatší než před 30 lety a bohatnou průběžně dál, proto by i komerční hudba měla zažívat nekončící rozkvět. Až donedávna to tak platilo, hudební průmysl rostl a bujel, ale teď se kola trochu zadrhla.
Problém je, že zatímco hudba jako umění je pro své konzumenty v podstatě jedinečná a nenahraditelná, hudba jako zábava má docela velkou konkurenci substitutů (zas jeden ekonomický pojem:)). V 70. letech měli sice lidé menší požadavky na zábavu, ale oproti dnešku také nesrovnatelně menší možnosti. Pozice hudby na trhu zábavy (byť menším) byla mnohem jednodušší.
Domnívám se, že se dá dnes hovořit o přehřátí konjunktury. Nahrávací společnosti ve snaze zvyšovat zisky začaly vytvářet stále nové a nové popové hvězdy, v této kvantitě se pochopitelně rozpustila ta dávka kumštu, kterou dřív i popová hudba měla (takový Phil Collins nebo ještě dříve ABBA, to také byla jednoduchá hudba pro masy, ale bylo v ní něco, kvůli čemu se k ní dodnes dostávají další a další lidé). Konzumní hudba už je dnes hudbou na jedno použití. A jako taková ztrácí hodnotu.
Nahrávací společnosti křičí, že kradení hudby snižuje jejich zisky. Omyl. Jejich zisky nesnižuje to, že lidé hudbu kradou, ale to, že ji NEKUPUJÍ. A souvislost mezi těmito dvěma jevy není zdaleka tak přímá, jak se velké labely snaží naznačit. Lidé hudbu nekupují zejména prostě proto, že pro ně už nemá tu hodnotu. 500 Kč za 50 minut hudby, které si člověk poslechne třikrát pro dobrou náladu? Každého asi napadne řada způsobů, jak tuto sumu investovat do zábavy efektivněji.

Quo vadis?
Doba, kdy hudební průmysl znamenal nahrávání a následné prodávání alb, vydávání singlů a pořádání podpůrných turné, prostě skončila. Nahrávací společnosti to vědí, ale snaží se pochopitelně i za této situace vytřískat pro sebe co největší zisky.
Otázka dne zní: co dnes má v hudbě takovou hodnotu, že za to lidé budou ochotni platit?
U konzumní hudby je patrný posun od alb k písničkám. Koneckonců řada popových hvězdiček rozjela kariéru jedním hitem, k němuž bylo vydáno album obsahující typicky tento hit, pár dalších narychlo poskládaných songů, jeden dva covery nějakých známých písní a pak ještě dva remixy toho stěžejního hitu. Jinak řečeno jeden hit a spousta balastu, jehož cílem je vytáhnout album aspoň na 40 minut. Prodej hudby v elektronickém formátu tohle mění, každý si může koupit třeba jen jednu písničku. Sotvakdo už tedy koupí celé album, na kterém je zajímavá jen jedna skladba. Buď tedy budou tito interpreti prodávat jen jednotlivé hity, nebo budou muset natočit album, kde své fanoušky zaujmou i dalšími písněmi.
Podle mého názoru se ještě zvýrazní rozdíl mezi hudbou, která (byť třeba komerční) je ještě v jádru hudbou, a tou, která už je čistě o zábavě. Druhá kategorie bude zřejmě výrazněji fúzovat s jinými módními druhy zábavy, jinak se už neprosadí. Dobrým příkladem budiž Madonna, která se do této kategorie přihlásila svým posledním albem a nabalila na to obrovský mediální cirkus a především bombastickou show (tady už se nedá mluvit jen o klasickém koncertu). Může se to někomu (například mně) nelíbit, ale je vidět, že ta nesmrtelná teta v tom prostě umí chodit a včas se zorientovat podle toho, odkud vítr vane.
Je vůbec příznačné, že živá vystoupení začala mít i pro příjmy muzikantů daleko větší význam než dřív. Je to v souladu s trendem "zážitkové ekonomiky" a podstatné také je, že zážitek z živého vystoupení se odnikud stáhnout ani zkopírovat nedá.
Á propos, když už jsme u zážitkové ekonomiky, tak ještě jeden populární termín: CRM, neboli Customer Relationship Management. Pokud vám to zní jako něco, co do hudby nepatří, tak opak je pravdou už od dob, kdy ještě tento termín nikdo nepoužíval. Teprve dnešek však staví tuto oblast na výsostnou pozici z hlediska důležitosti. Příležitost zde leží pro ty muzikanty, kteří dokáží zaujmout posluchače aspoň natolik, aby si někteří z nich otevřeli jejich webovou stránku. Fungovat to může různě, uvedu jen několik příkladů, jak mé oblíbené skupiny komunikují s fanoušky přes internet.
Tak třeba kapely The Gathering nebo Sigur Rós do bookletů alb vkládaly kódy pro registraci do uzavřené části svých webů, kde jsou k dispozici zajímavé bonusové a fanouškovské materiály.
Radiohead letos vzbudili pozornost způsobem distribuce svého nového alba, umístili ho totiž na svoji stránku ke stažení a nechali na libovůli kupujícího, kolik chce za nahrávku zaplatit (tzn klidně i 0 liber). Průměrná částka, kolik lidé platili, byla prý okolo 4 liber, což je dost slušné.
Vrcholným příkladem využití internetu a kontaktu s fanoušky je pro mě skupina Marillion. V 90. letech jí moc pšenka nekvetla, počty prodaných nosičů šly s dalším albem dolů. Před natáčením alba Marbles (2004) se Marillion ocitli v situaci, kdy nemohli očekávat dobrou smlouvu s žádným labelem, a navíc si nechtěli nechat moc mluvit do práce. Na druhé straně však neměli prostředky k samostatnému vydání nového alba. Věděli však, že mají silnou skupinu skalních fanoušků. Vyhlásili tedy kampaň, v níž si mohli lidé objednat za 30 liber zvláštní rozšířenou verzi budoucího alba a z takto získaných peněz skupina financovala nahrání alba. Fanoušci si tento model oblíbili tak, že se k němu skupina nyní s nahráváním nové desky opět vrací, byť by se bez toho díky úspěchu Marbles a letošního alba Somewhere Else už obešla.
Jmenovat je třeba také fenomén myspace, kde dnes snad skoro každý hudebník má svůj profil, blog a pár ukázkových skladeb. Sami muzikanti tak dávají k dispozici zadarmo části toho, za co se jinak má platit. I oni si uvědomují, že za obyčejný mp3 soubor s písničkou už dnes nikdo horentní sumy platit nebude. Místo na boj proti kopírování se ti prozíravější zaměřují na hledání způsobu, jak vydělat i v nové situaci. Atraktivní provedení nosičů (vyplatí se je mít už kvůli tomu, jak vypadají), nosiče s kvalitnějším zvukem, než nabízejí mp3, promakaná živá vystoupení, komunikace s věrnými fanoušky, to jsou věci, které lidi přimějí připlatit si a uživit tak své oblíbené hudebníky. Samozřejmě ne každý bude ochoten si připlatit. Lidé, kterým to nestojí zato, tak ti jsou právě předmětem planých nadějí hudebních magnátů, že když jim bude zabráněno ve stahování hudby, že za ni začnou utrácet. Nezačnou, nebude jim to stát zato. Pouze vymění hudbu za jiný způsob zábavy.
Boj nahrávacích společností proti kopírování hudby tak trochu připomíná pověstné luddity, kteří za průmyslové revoluce rozbíjeli stroje, neboť tyto jim braly práci. Jakkoliv jsou tyto korporace mocné, tak snaha zařadit běhu světa zpátečku je marným bojem i pro ně. Vývoj pro ně není příznivý, chrlení nových hvězd už nebude tak snadné jako před 15 lety, stále více hudebníků bude tyto velké společnosti obcházet a zlaté časy těmto firmám už asi skončily. Naštěstí je to špatná zpráva jen pro tyto vydávatelské Goliáše, nikoliv pro hudbu samotnou.

Värttinä - Palác Akropolis 1.11.2007 - pictures

2007-11-02T08:42:00.001-07:00

Värttinä - Palác Akropolis 1.11.2007

2007-11-02T08:29:00.001-07:00

O finské skupině Värttinä jsem zde na blogu psal už před rokem a půl poté, co jsem je v Brně poprvé viděl hrát naživo. Už tehdy jsem měl jasno, že při nejbližší příležitosti se na jejich koncert vydám zase. Sami členové skupiny rádi zdůrazňují, s jakou oblibou v Česku koncertují, a dokládají to i skutky. Tak například před dvěma lety vydala skupina speciální kompilaci určenou pro český trh a opatřenou bookletem s překlady textů a povídáním o vývoji a hudbě skupiny - to vše v naší mateřštině. Ale především při každém turné zařazují do svého itineráře i česká města (při této návštěvě ČR hrají kromě Prahy i v Českých Budějovicích a ve Vsetíně). Znamená to, že tu hrají víceméně každý rok a doufám, že v tom budou zdárně pokračovat, protože po včerejším koncertu vím bezpečně: budu-li mít tu možnost, jdu příště zase!
Po včerejšku už věřím, že je na těch jejich českých koncertech opravdu něco speciálního. Za ten rok a půl přeci jen už dojmy z minulého koncertu trochu upadly v zapomnění, zato jsem měl v poslední době možnost vidět DVD se záznamem jednoho krátkého koncertu Värttinä ve Finsku. Je to hezká podívaná na sympatickou skupinu, která odvádí uvolněný profesionální výkon a publikum je odměňuje zaslouženým aplausem. Ale včera to vypadalo ještě o dost jinak. Po krásném bloku prvních dvou skladeb se Palác Akropolis otřásal nadšenými ovacemi, které hlavně zpěvačky přijímaly s radostným smíchem, v němž se zračilo, jak se na tenhle koncert těšily a jak jsou rády, že mohou koncertovat zase tady. Po koncertu jsem měl možnost prohodit pár slov s Johannou Virtanen, a ta mi potvrdila, že mají jako skupina české publikum opravdu tak rádi, protože je dokáže nabít energií a koncerty si pak skvěle užívají. To bylo rozhodně vidět a ten proud předávání energie byl obousměrný. I na poněkud zastrčených instrumentalistech vzadu bylo vidět, že se dobře baví, i oni komunikovali pohledy a gesty s publikem. No a zpěvačky řádily na pódiu do roztrhání těla, vířily v tanečních kreacích a hereckých etudách, pauzy mezi písničkami vyplňovaly průpovídkami v roztomile nedokonalé angličtině a po celou dobu rozdávaly úsměvy a dobrou náladu.
Pochopitelně to vše by samo koncert neudělalo, jádrem všeho je muzika. Värttinä jsou žánrově trochu problematičtí, hovoří se o nich jako o world music laděné do poprocku, někdo používá termín etno-rock... Ikdyž obecně proti škatulkám nic nemám, pomáhají člověku orientovat se, tak při takovémhle koncertě si člověk uvědomí, že žánrům a subžánrům navzdory, hudba je svým způsobem jen jedna. Různé hudební nástroje, moderní technika, hudební notace, tóniny, rytmy, to všechno jsou jen pomůcky, protože na začátku musí stát člověk a jeho emoce. A když má nadání a schopnosti, tak dokáže díky těmto pomůckám působit na duši a emoce jiných lidí. Värttinä jsou v tom mimořádně zruční a rozdávají radost. Jde jim to doopravdy dobře a patří jim za to dík.
(přidávám ilustrativní video z koncertu ve Finsku)

Fish - Clutching at Stars Tour 2007

2007-10-30T10:23:00.000-07:00

Po skupině Marillion, která v letos květnu odehrála svůj druhý pražský koncert, potěšil mě nyní svým vystoupením i její někdejší zpěvák Fish, když v pondělí 29.10 se svojí doprovodnou kapelou dostal do varu zaplněné pražské Rock Café.
Marillion byli v 80. letech vůdčí kapelou vlny takzvaného neoprogresivního rocku, který navazoval na klasiky 70. let jako Yes a Genesis, ale přinášel přeci jen jednodušší a přístupnější hudbu. Marillion se podařilo vstoupit i do obecného povědomí posluchačů, a to především hitem "Kayleigh" z roku 1985, který je dodnes možné zaslechnout v rádiích zaměřených na starší hudbu. Fish byl v této době jednoznačnou vůdčí osobností skupiny, jeho velice expresivní projev byl zcela nezaměnitelný a obdiv sklízely i jeho velmi zajímavé a komplexní texty.
Odvrácenou stranou všeho pěkného byly ovšem Fishovy rostoucí sklony k alkoholismu, ty se odrazily nejprve na textech posledního společně vydaného alba "Clutching at Straws" (1987), následně pak rostoucím napětím ve skupině a Fishovým odchodem. V Marillion ho nahradil Steve Hogarth, čímž začala nová éra Marillion. Její příběh se stále ještě odvíjí a více k ní najdete v mém květnovém reportu z koncertu současných Marillion.
Fishův koncert sestával jednak z písniček z jeho sólových desek, druhak z téměř kompletního alba "Clutching at Straws", jehož dvacátému výročí je letošní turné věnováno. Zmínku si však tentokrát zaslouží i předkapela. Jakkoliv mám raději, když koncert žádnou předkapelu nemá, tak tentokrát jsem byl opravdu příjemně překvapen. Česká trojice Apatheia nastolila výbornou atmosféru svým melodicky a lehce popově pojatým artrockem, její písničky se opravdu hezky poslouchaly a byly nápadité. Na tyhle kluky si ještě musím posvítit.
Pak už nastoupila hlavní hvězda večera a hned na úvod spustila jednu z mých nejoblíbenějších písniček "Slainte Mhath". Fish je sice na první pohled obyčejný prošedivělý (dnes už skoro spíš holohlavý) skotský hromotluk, ale má v sobě neustále obrovskou energii a umí ji promítnout do hudby. Z mnoha jeho písní jako by sršel vztek, ale to zase kompenzoval usměvavými momenty a veselými průpovídkami mezi písničkami. Doprovodná kapela byla v tomto případě opravdu pouze doprovodem, celou pozornost na sebe prakticky celou dobu strhával Fish. Snad jen sólový kytarista místy přebíral dominantní hudební slovo, ale byl přitom trochu nesmyslně schován úplně na kraji pódia, takže i tak byl poněkud odstrčen do ústraní.
Písně z "Clutching at Straws" a sólovky byly v setlistu promíchány, což trochu narušilo původní koncept desky, ale zase to přispělo k vybalancovanosti večera. Fishovu sólovou tvorbu znám pouze okrajově a povrchně, takže tyto části koncertu mě ve většině zaujaly o něco méně. V té hudbě mi prostě něco chybí, podle mě Fishův ostrý projev nejlépe fungoval v součinnosti (někdy spíše kontrastu) s melodičností Marillion, v jeho sólovkách postrádám příspěvek ostatních členů skupiny. Tady ten kontrast mezi skupinovými a sólovými písničkami dobře vynikl. Na druhou stranu jsem si musel i postesknout, jak je v těch starých skladbách zbytek skupiny prostě nenahraditelný, zejména kytarista Steve Rothery. Je pochopitelné, že jiní muzikanti chtějí hrát věci po svém a nekopírovat jen originál, ale ta krásná kovově zvonivá a v sólech zpívající rotheryovská kytara k těm písničkám prostě neodmyslitelně patří a třeba v baladě "Sugar Mice" jednoduše chyběla. Fishův kytarista zvládal repertoár s bravurou a přehledem, ale bylo znát, že má trochu jiný styl, spíše razantnější, vhodnější pro trochu tvrdší hudbu. Steve Rothery a jeho měkoulinká sóla se asi nedají napodobit.
Ale každopádně to byl hodně podařený koncert, Fish je prostě stále ve formě a publikum mě až překvapilo, jak nadšeně a bouřlivě ho přijalo. Podařilo se mi promáčknout až dopředu do druhé řady, takže koncert jsem si opravdu užil. Květnový koncert Marillion to u mě nepřekonalo, to byl zážitek naprosto výjimečný, ale slyšet staré skladby Marillion (které sama skupina dnes už prakticky nehraje) v podání jejich autora, to tedy doopravdy stálo zato.

Beauty in statistics

2007-10-20T03:47:00.000-07:00

I am not an expert in statistics, but I am generally known as someone who really enjoys that science. I also occasionally try to convince people how nice and important statistics are, which most of my friend do not acknowledge. I found this really cool video at www.ted.com (if you don't know the page yet, I highly recommend to check it, there are lots of inspiring speeches), and English statistician talks in a very interesting way about probability statistics, their possible impact and why is it dangerous to underestimate them. He also raises 2 queries which show, how tricky it can be to do simple assumptions.
Personally I love the speech, I hope you will enjoy it as well (it takes cca 20 minutes). Don't worry, despite being about statistics the speech is quite amusing:)

Gaspar Pollak - naděje českého progrocku?

2007-10-03T14:54:00.000-07:00

V pondělí 1.10. jsem zažil velmi příjemné hudební překvapení. Vydal jsem se do klubu Vagon, kde ten večer hrálo mladé české trio Gaspar Pollak. Tuhle partičku na diskusních fórech vychvalovala řada lidí, jejichž hudebních názorů si vážím, takže jsem nemohl odolat šanci posoudit na vlastní oči a uši, co je to zač. Vytáhl jsem s sebou i Jana Klima a Martina Kurnase, dva z té malé hrstky aiesecářů, s kterými si mám co říci na téma hudba.
Ačkoliv jsem měl (na základě referencí) od Gaspar Pollak vysoká očekávání, tihle tři mladí kluci je dokázali bezpečně překonat. V sestavě hammondky (druh kláves typický pro 70. léta), basa a bicí (s příležitostným, nicméně velmi dobrým zpěvem bubeníka) hrají s úžasným přehledem a citem hudbu ve stylu doby, kterou nikdo z nich nemohl zažít. Nelze se ubránit přirovnání třeba k legendárním Emerson Lake & Palmer, ale tihle hoši rozhodně nejsou nějací plagiátoři. Dělají muziku, která je očividně baví, všichni tři ovládají bezvadně své nástroje a hrají skladby, které jsou sice pojmenované "jednička", "dvojka" a tak dále, ale nekomplikovanost v názvech ostře kontrastuje s hudební promakaností těchto kompozic. Ty skladby jsou plné krásných melodických motivů, ale také plné změn, tzn. typicky progrockově pestré. Ty změny zde ovšem působí mimořádně přirozeně a nenásilně. Ikdyž by na to instrumentálně očividně měli, nesklouzávají hráči k instrumentálním orgiím a své mistrovství propůjčují celkovému vyznění skladeb. Když se k tomu přidá velmi dobrý zvuk (na poměry klubového koncertu lokální kapely byl opravdu výtečný) a sympatické a vtipné vystupování skupiny (tedy především jakéhosi frontmana, kterým je netypicky bubeník), rezultoval z toho opravdu velmi dobře strávený večer. Na tuhle kapelu rozhodně někdy zase rád zajdu.
Úryvek jejich šestky a celou jedničku si můžete poslechnout zde. Je ale tedy pravda, že naživo to zní o mnoho líp. Pokud se chcete přesvědčit, tak až bude šance, můžeme na ně někdy zajít:)

Nakupování online v Česku (zvolna gradující chaotický slohový útvar)

2007-09-23T02:07:00.000-07:00

V jistých ohledech jsem poněkud konzervativnější člověk a některým vymoženostem moderní doby zatvrzele vzdoruju. Až do mého pobytu na Islandu bylo takovou vymožeností například používání platební karty (z tohoto vzdoru mě na severu velmi rychle vyléčili), ještě nedávno jsem ignoroval také možnosti nákupu přes internet. Leč touha vybudovat si sbírku hudebních CD způsobila, že jsem na tento způsob velmi rychle přistoupil, protože v případě některé muziky lze takto ušetřit skoro polovinu ceny. Bohužel nedávná zkušenost s obchodem musickatalog.cz (od nějž jsem za poslední rok odebral více než 50 CD) mě přesvědčila, že český online obchod je pořád v první řadě český, a teprve potom online obchod.
Zápletka: Na konci června jsem učinil odjednávku na 8 CD (nazývejme ji objednávkou A). Datum expedice celé objednávky bylo stanoveno na 14.8. Někdy v půli června jsem pak odeslal objednávku na dalších 9 CD (nazývejme ji B, je to čistě rozlišovací označení), zde bylo slíbené datum 17.8. Z této objednávky mi během pár dnů bylo v Praze připraveno k odebrání 1 CD. CD jsem si odebral. A pak jsem čekal. Půlka srpna byla tu a online tracking stále ukazoval, že ani jedno ze zbývajících 16 CD musickatalog zatím nesehnal, ačkoliv u některých jednotlivých položek bylo datum expedice někdy v polovině července. Zato mě začal oblažovat novým výdobytkem péče o zákazníky: každodenním (!) emailem "Informace o stavu Vašeho účtu". Každý den jsem se tak mohl přesvědčit, že prý část zboží z mých objednávek se nepodařilo zajistit, a že se musickatalog pokusí sehnat toto zboží z náhradních zdrojů, nejpozději však do 28.8. u objednávky A a 30.8. u objednávky B. Jen tak mimochodem jsem mezitím učinil objednávku C na dalších 7 CD, z ní mi bylo jedno album připraveno k odběru během 3 dnů. Přestával jsem to trochu chápat. Potom přešlo datum 28.8. a 30.8. a každodenní email stále neúnavně sliboval, že nejpozději do těchto dnů se pokusí chybějící zboží sehnat (je tedy pravda, že tam už nepsali, co udělají, pokud to zboží neseženou...). Nejprve jsem poslal velmi nespokojený email, kde jsem ve vší slušnosti popsal stav svého účtu tak, jak ho vidím já. Jakkoliv se na stránce dušují, že na emaily odpovídají ihned, odpovědi jsem se nedočkal, a tak jsem po 3 dnech do firmy zavolal. Slečna na druhém konci drátu mě sice utvrdila v domněnce, že nekompetentnost je u této firmy zřejmě podnikovou kulturou, nicméně vědom si toho, že ona patrně za nic nemůže, jednal jsem s ní mile a slušně a dopustil jsem se pouze jedné sarkastické poznámky. Po chvilce vysvětlování, kdy se mě slečna snažila opít rohlíkem v podobě "informací", jež jsem nacházel každý večer ve své mailové schránce, mi bylo konečně oznámeno, že z objednávky A už chybí pouze jedno CD, že zbytek už mají v Brně. Zeptal jsem se, proč v Brně, když si objednávky přebírám v Praze. Dozvěděl jsem se, že u objednávek A i B je zaškrtnuto "odeslat až komplet". Kdo to zaškrtnul a proč to udělal, jsem se nedozvěděl a nechtěl jsem to ani vědět. Proč mi z objednávky, která má být tedy odeslána až kompletní, přišlo už v červenci jedno CD, raději taky ne.
U objednávky B mi (aby se ujistila, že hovoříme o tomtéž) začala madam číst názvy mnou objednaných alb: "Operajšn mindkrajm, Alternátiv čtyři, eh... Tubulár bels... hmm... ehh... to... Ramštajn..." Při poslední položce jsem poněkud zpozorněl, jak asi tušíte, v žádném případě jsem si neobjednal nic od Rammsteinů. Na mou překvapenou otázku slečna odpověděla "ne, to nic, to jsem jen to..." Raději jsem se už neptal. Mimochdem záhada "Rammstein" má své vysvětlení, ale laskavý čtenář snad pochopí, když zvýším chabé dramatické napětí tohoto příběhu tím, že si jej nechám až na konec. Děkuji.
Následně mi slečna vítězoslavně oznámila, že z této objednávky mají připraveno už všechno. Drala se mi na jazyk otázka, proč tedy (když už je tato objednávka komplet) neodešla na odběr, ale vzápětí jsem usoudil, že tím směrem leží šílenství. Raději jsem se zhluboka nadechl.
Optal jsem se medově, zda mohu udělat něco pro to, aby mi objednávky byly zaslány k odběru. Slečna taktéž chvíli zhluboka nadechovala a nesměle navrhla, že na základě mého telefonátu by mohla zboží nechat odeslat. Považoval jsem to za výtečný nápad a poděkoval.
Nedalo mi to a zeptal jsem se, jak je možné, že některá CD čekají měsíc v Brně na kompletaci objednávky, zatímco jinde je mi jedno CD ze sedmi připraveno za 3 dny, zda je v tom nějaký systém, nebo zda si u každé objednávky v musickatalogu hodí korunou (ano, zde jsem se dopustil předeslaného sarkastického výroku, nic strašného, ne?). Slečna na druhé straně již slyšitelně lapala po dechu, její odpověď reprodukovat nedokážu, neboť tato věta postrádala některé z obvykle užívaných komponent, jako jsou podmět, přísudek nebo smysl. Usoudil jsem, že bude lepší telefonát ukončit a přátelsky jsem se rozloučil.
Blížíme se k happyendu, takže můžete tipovat, s kolika z objednaných CD jsem se nakonec shledal. Okamžik pravdy je tu: během týdne dorazila do Prahy objednávka A, kde chybělo pouze avizované jedno CD, a objednávka B, kde... také chybělo jedno CD. Inu žádný happyend není bez poskvrnky, hlavní padouch na poslední chvíli uniká, aby se mohl vrátit v druhém dílu.
Pokud někdo dočetl až sem, rád bych mu pogratuloval, neboť si morálně plně zaslouží rozluštění záhady "Rammstein". Nuže: po výše popsaném výživném telefonátu jsem běžel k emailu a našel si seznam položek z objednávky B. Na třetím řádku odspoda se skví položka "Tubular Bells - Remastered".
Ach jo.

Threshold concert, September 8th 2007

2007-09-13T07:48:00.000-07:00

On the 8th of September I attended a concert of a British progressive metal band Threshold. This band does not count among the most famous even within the progrock/metal genre and unfortunately obviously they also do not have many fans in the Czech republic. The concert has proven this quite clearly.
Few words about the band: these guys manage to combine the metal energy with beatiful tunes, their songs range from rock ballads to hard&heavy songs, but even in those they include interesting elements, choral parts and melodic choruses. Threshold are one of the bands which I listen to, when I want to energize myself.
The band has existed since early 90s and during this time they had 2 different singers. Unfortunately the second one, who played with the band until this summer, has quit now and for the tour he had to be replaced. Surprisingly it was the original singer, who has joined the band to sing at the scheduled gigs.
I have to say that overall this was not a good concert. It has shown that good band is simply not enough, if other aspects fail. The first problem was the concept of the evening. Threshold have recently signed a contract with a new recording company and as a consequence they are now touring with 3(!!!) supporting bands. This sounds like quite a nonsense, the promoters of the concert realized that probably as well and renamed the concert to "Progmetal festival". Fine, fine (adopt, adapt and improve...)... but 2 of these bands have nothing to do with progressive music, they are ordinary heavy metal bands, very loud and very boring.
As a result the whole show has started at 8pm, however Threshold have started to play at 11pm! And they have only played for a bit more than one hour. Who has conceived this idea... I really don't know.
Also the sound engineer did not do a good job, all the bands were terribly loud and melodies have disappeared in chaotic noise.
And last but not least: the audience. As mentioned above, there are not so many Threshold fans, but still I expected more people. WE were perhaps 70. Btw it was the same club where Marillion have played in May and there were maybe 250 at that concert.
The only positive thing about the whole night were Threshold themselves. Without any sign of disappointment from playing for so few people they have shown that live performance is their strength. Substitute singer Damian Wilson did not sing any of the songs from his old times, all the performed songs were from last 4 album which were recorded with the other vocalist, but he managed to sing them very well. Unfortunately often he could not be heard because of the awful sound.
Well, I visit quite a lot concerts this year and of course not all of them can be top class. Here I am a bit upset because the screwed up evening was not the band's fault, but I can only hope that next concerts which I plan to visit, will work better. And I also believe that in future I will have the chance to see Threshold at a better concert. For example something like this:

6 strings of eternal happiness!!!

2007-08-21T07:14:00.000-07:00

The Gathering - goodbye to Anneke

2007-07-28T06:33:00.000-07:00

The Gathering are probably the most important Dutch rock band of nowadays. They have started in the early 90s as a gothic/doom metal band, but during the years they have moved towards softer and more sophisticated music. The key moment occured in 1994 when they have hired a young female vocalist Anneke van Giersbergen - trained singer with a wonderful voice. With their hit album Mandylion (1996) the band became pioneers of music combining moody metal with a female voice. This has later become very popular through bands like Nightwish or Evanescence. However The Gathering have continued in their progression adding new influences into their music and heading slightly towards alternative scene.
This spring all the fans got struck by the news that Anneke has decided to leave the band. They did not schedule even any goodbye tour, just promised to play the gigs that were already set. Luckily one of them was the perfomance at Benátská Noc festival, so I have decided to use this unique chance to see The Gathering with Anneke at least once and for the last time.
Now I am really happy that I was not lazy to go to a festival just because of one concert which took just an hour. Actually there were many people like this... and not just Czech. With a friend of mine who went there as well we met The Gathering fans from Austria, Switzerland, Poland, Hungary... It was really nice to spend the time there with people who share similar musical passion. And mainly the presence of these people ensured that the concert itself had a wonderful atmosphere.
In order to get a good place in the crowd we started to fight for it soon enough, so we also had to suffer part of the Divokej Bill concert and the whole gig of the German powermetal band Edguy. Well, we survived and the reward was sweet we were standing in the very front row, just the media photographers were between us and the stage. As already mentioned, the atmosphere of the show was terrific, definitely appropriate for the last but one performance of the whole band together. The spirit of saying goodbye to something great could be felt all around, the crowd was really enthusiastic, singing along all the time, and the band... well they were amazing, of course. Everybody could see, how much the band is losing with Anneke's leaving, she was singing, dancing and acting in a way that it was really hard to believe that she is leaving because of the lack of motivation to continue. All the time she was exchanging smiles and gestures with the people in the audience, generally I think I have never seen such an intensive contact between the stage and the audience. Just a pity that it was so short and that it was... for the last time:(
The Gathering have announced that for sure they want to go on doing music and currently they are looking for a new vocalist. I hope they will be as lucky as they were in 1994.

(I am adding some pictures and a youtube video of one of the best The Gathering songs)

Benátská noc festival

2007-07-28T06:28:00.000-07:00

On Friday 27th of June I visited the music festival Benátská Noc. The reason I did that this was the last chance to see a live gig of one of my most favourite bands The Gathering (NL). I will devote a special post to this, here I just want to summarize my impression from the festival as a whole.
It was the first festival like this in my life and frankly said I found out that festivals are definitely not my cup of tea:) Most probably because they are slightly in contradiction with my perception of music. I like to enjoy music to 100%, immerse my soul in it. And that requires some conditions, which I would call "exclusive" and which definitely can't be met at such event like this. I mean the bands here are rotating quite fast, even the main headliners hardly get more than 1 hour for their performance. One can hardly know majority of the bands, and how many bands do the people know really thoroughly? Just very few. This of course influences the atmophere of the concert, there is an enormous difference between a gig, where people are really in a deeper contact with the music and a gig where people just come randomly to see, what it's gonna be like.
I am not objecting in anyway against festivals, I can imagine that many people enjoy it going there with their friends, having fun and in the meantime listen to few bands. I have just realized that I would not be able to enjoy this in such way, for me the music is too precious and too many things are disturbing me here:)

Live Earth

2007-07-08T14:20:00.000-07:00

On saturday I was watching several fragments from the Live Earth concert - an enormous show happening in major cities at all continents and trying to raise the awareness and attention paid to the changes of global climate. Actually I am wondering about the sense of such events, I am not sure whether the impact can really be so strong that it can balance the usage of energy necessary for such multi-concert. However there was one moment, which has really amazed me. The first band which I saw playing was dressed in black T-shirts with white letters saying "SAY NO TO NUCLEAR ENERGY". Quite an interesting way, how to fight the global warming, isn't it?

Tori Amos - American Doll Posse tour, 21st June 2007,

2007-07-08T13:10:00.001-07:00

With a certain delay, but still I can't forget to write few words about the second concert I have visited recently. On June 21st, just one day after the Genesis show there was a Tori Amos concert in Prague. I usually start my concert reviews with few sentences about the particular musician and there is no reason to change this habit this time. Tori Amos is an American singer and pianist who has released her first album 15 years ago and since then she has proven her ability to maintain quality and her personal approach. Clasification of her music is rather difficult, terms like "alternative rock" are used sometimes, but I am afraid that such label marks lots of totally different kinds of music. Anyway, Tori's music is based on her very emotional performance, brilliant voice and remarkable piano. She is obviously composing all of her songs and writes the lyrics. Sometimes she is compared to a slightly older female rock personality - Kate Bush. This year Tori has released her 9th album American Doll Posse and this concert has been a part of the tour supporting the album. The album has a rather complicated concept, which I admit I have not studied enough to appreciate it properly. Generally Tori acts here roles of 5 different women, each of them presenting some particular element of femininity. This is a very common theme for Tori Amos, she can be perceived as feminist at a certain level.
And now about the concert. One interesting fact about the concert was that I have visited it with my mother. Few months ago I have shown her a Tori Amos DVD and I thought she might like it. She actually liked it so much that she has started to listen to Tori records over and over and we went to the concert together. I think it is quite rare when someone of my age goes to a concert of a contemporary music with one of his parents, but on the other hand Tori Amos is not a teenage star, there are people of all ages listening to her, so there is nothing strange about it.
The concert took place in Prague Congress Centre. The auditorium looks rather like a theater than a place for a rock concert, but as this is not a typical rock music, I think it was not a bad choice. Another good choice was Joshua Radin who has started the show with a set of his songs. Little bit Simon&Garfunkel-like, quite nice to listen to. Unfortunately after he has finished his performance it took another 30 minutes for the main concert to start, so the pleasant mood from his music has mostly vanished.
At 21:00 Tori and her band (guitar, bass, drums & percussion) have finally started to play. At each concert during this tour she starts in the role of one of the women designed at her new album. This includes whole outfit, i.e. dress and also wig. After about 5 songs she leaves for few minutes and comes back finally as real Tori.
To be honest I could not really enjoy the beginning of the concert. She started with some of her more dynamic songs, not particularly my most favourite ones (generally I mostly prefer those, where she sings and plays without the band or simply where the voice and piano are emphasized), the melodies were sometimes lost in the sound mess, also it wasn't a music for the theater- style auditorium with the audience seated. But the main trouble were the lights. Several coloured spotlights were wildly running around the room and very often they aimed straight to our eyes which made it impossible to watch the stage. A big part of this initial part of the concert I was covering my eyes with a hand, which is not exactly the way how I like to enjoy concerts. Luckily it got much better later.
Generally the songs could be divided in three cathegories. The most dynamic ones, where the whole band was present, the middle ones (the guitarist left the stage) and finally those where just Tori was present, playing her piano and keyboards (sometimes both instruments at the same time). This solo set in the second half of the show was definitely the best part for me. These songs have shown in the most explicit way how great singer and pianist Tori Amos is, but mainly that she is not just an excellent interpreter, but a great musician and personality.
Most of the visitors would probably agree about the strongest moment of the concert. During her solo set Tori played a song about the fight for freedom referring to the events in Czechoslovakia in 1989. This is not a song from any of her albums, it was prepared just for this one concert! (btw. as far as I have read at each concert Tori does some little special thing like this) The lyrics were perhaps naive a little bit, but generally it was awesome. How many artists would do something like this? Btw as everybody could expect this improvised piece was followed by a regular American Doll Posse track "Velvet Revolution".
I should drop few words about the atmosphere of the concert. The site was not sold out, mainly numerous less attractive seats were empty. The audience was rather silent, another reason why those more rock parts of the concert did not leave the proper impression. But overall it seemed to me that noone came to the Congress Centre for a pure rock show. I would describe the atmosphere of the concert as friendly. During encores most of the audience stood up and went down closer to the stage. Tori then approached the crowd and greeted the people. Actually she almost did not talk throughout the concert, but to me it did not seem necessary, her music was talking instead. As usually she has finished the concerts with the song "Hey Jupiter" (one of my most favourites) and we went home.
I think it is a pity that two such strong concerts took place in 2 consequential days, my feelings from both have mixed a little bit and now I can say that I have stronger impressions from the Genesis gig. However Tori's concert was also a great night and I am happy I could experience it. Next time she plays somewhere nearby I don't want to miss it for sure.

Genesis - Turn It On Again Tour 2007

2007-06-26T13:38:00.000-07:00

Genesis definitely count among the most remarkable pop music bands in the last 40 years. They had their creative peak in the 70s, enjoyed the highest popularity in 80s, in 90s their history seemed to be over, but this year they have announced a reunion tour. As we were so lucky that the concert of 20th June 2007 originally scheduled for Budapest was eventually moved to Prague, I could not miss the opportunity to see this legend. Here I would like to summarize my impressions from the concert.
But first few words about the band itself (for those, who are not Genesis fans). Formed in 1969 Genesis were one of the leading progressive rock bands of the 70s. In the first half of the decade Peter Gabriel was the band leader, but the whole line-up of five members was very strong after 1970 when the guitarist Steve Hackett and drummer Phil Collins joined the group. I should mention at least 2 albums from this era, conceptual double-album "Lamb Lies Down On Broadway" and also my favourite "Foxtrot" with the 23 minutes long epic "Supper's ready".
In 1975 Gabriel left the group followed by Hackett in 1977. Phil Collins has become the new singer and the whole band started to aim towards a much more simple and straight-forward music. In the 80s they have become highly popular poprock band, howerever in their music it is still possible to hear their roots. Radios, which play some Genesis, usually play songs from these years like "Invisible Touch" or "Land Of Confusion".
Phil Collins has left the band later as he has become a big star in his solo career and without him Genesis recorded one not very successful (not bad though!) album in 1997.
Now, 10 years since then they have started touring again. The bad news for the progressive rock fans is that they have rejoined in the 80s line-up, therefore without P. Gabriel and S. Hackett. It was also a reason to worry, whether Genesis will also play something from her 70s era. But here I am already getting to talk about the concert, so lets start at the beginning.
The concert took place at a parking lot near Sazka arena. Strange place, isn't it? However I can say that it was a place for an open-air concert just like any other, simply OK. About 25 thousand people gathered there, perhaps not too many for such a band, but I prefer much smaller concerts, so no complaints.
Genesis played with their standard 3 members (Collins - vocals, drums, Banks - keyboards, Rutheford - guitar, bass) and two additional musicians (Stuermer - bass, guitar, Thompson - drums). The setlist luckily reflected the whole history of the band, therefore we could hear pieces from most of their albums (even though the easier poprock songs were in majority, of course). I am sure that noone could be unhappy from hearing none of his favourite pieces, because the concert took 170 minutes without a break!
For me one of the highlights was already the moment when the band came to the stage. Seeing them was a fulfillment of a dream, which I already did not believe in. And moreover for me (as a fan of the 70s era) Phil Collins is still a drummer, not just a singer. Therefore I was amazed when he came to the stage and directly sat behind the drumkit without saying a word. Generally I was surprised how much time he spent playing the drums (around 1/3 of the concert), sometimes playing alone, sometimes together with Chester Thompson. These parts with double drums were quite impressive, the guys seemed like a powerful and well coordinated clockwork.
The band's performance was really great, unfortunately I can't say the same about the atmosphere at the concert. I was really disappointed from the people around me who looked like they were watching the constitutive assembly of the parliament or something like that. No emotions, bored faces, noone was singing... at least the first half of the concert was affected quite negatively by that. Luckily Phil Collins has shown that he is an experienced professional and also a good entertainer, he managed to cheer up the atmosphere through several interactions with the audience and at the end of the gig the reactions of people were much warmer. It also played a significant role that the concert has started during a daylight and it took more than one hour to get dark. This has finally emphasized the visual show, which was very impressive and it has also helped the atmosphere.
Generally I can say that the concert has shown me that the Genesis music is much more consistent than I thought. The songs from 80s next to the medleys from 70s sounded quite naturally. After all it is still one band and there is something that has not changed over the whole time: Tony Banks playing the keyboards. This guy is not probably famous, but I think he is the main keeper of the Genesis standards. The role of keyboards has always been very important for their music and I think that the main thing that connects all Genesis albums is the sound of Tony Banks and his keyboards.
After few days I can honestly say that it was a great concert, despite the poor spirit at the beginning. Genesis did not set off for a tour after so many years in order to do just some mediocre gigs, they know how to make a wonderful show. The end of the night with one of the biggest Genesis hits "I Can't Dance" and contrary to that an old and very personal song "Carpet Crawlers" from 1974... this will remain in my head for quite a long time. What more can I wish? Well, perhaps a Genesis concert with Peter Gabriel and Steve Hackett?:)

Setlist: Behind the Lines / Duke's End / Turn It On Again; No Son of Mine; Land of Confusion; In The Cage/ Cinema Show / Duke's Travels / Afterglow; Hold On My Heart; Home By the Sea / Second Home By the Sea; Follow You Follow Me; Firth of Fifth / I Know What I Like; Mama; Ripples; Throwing It All Away; Domino; Drum Duet; Los Endos; Tonight Tonight Tonight; Invisible Touch; I Can't Dance; Carpet Crawlers.

Is there a good music and bad music?

2007-06-06T13:07:00.000-07:00

(This is my sort of "philosofical polemic" - I would really appreciate your reactions and comments:))
This posting is a response to a discussion I had with Paja at her blog (under posting about Sensation White). I would like to summarize here certain thoughts, opinions and views of mine, which sometimes lead to my disagreements with some people.
First of all it is important to say that I am music freak. Probably you have noticed that most of my postings here at this blog are related to music, that's simply because there are not many topics that I really want to share and that kick me enough so that I eventually write something. One of the reasons I write musical postings is that the music, which I love, is not very widely known among people and it is hard to find someone who likes it. I feel that this music deserves much more publicity and this is just my little contribution. I want to show people something new, something that I believe is of much higher quality than what can be usually heard.

And here we've come to the problematic point. A frequent response which I hear goes cca like this: "You can't say that your favourite music is more quality than mine. You prefer that, and I prefer something else, it's relative. If you say that 'your' music is more quality, it is just enforcing your personal taste to someone and it is quite intolerant." The funny thing is that I was using similar argumentation some 10 years ago while talking to my friends, who were just discovering some alternative bands. But I have grown a bit since then, so this is my polemic about such statements.

Existence of Quality in Music

Generalizing such responses as mentioned above we come to the conclusion that there is nothing like a "quality" in music (or even in art generally). It's all relative and subjective, noone can say that this is better and this is worse. This sounds quite postmodern... Basis for such opinion is obvious: art is about feeling, emotion, these are individual, subjective and can never be perfectly transmited. The quality in art can not be measured, it can only be felt... and this is so subjective.

But still there is something that limits the relativness: the criteria. There are certain generally accepted criteria of quality in art, e.g. the originality, certain "depth" (in terms of the ideas and emotions that the artist has put inside, but also those that the piece might inspire or invoke in other people), some technical mastership... And in my opinion the fact that they cannot be measured does not mean they can't be judged. The relativity (which is of course inevitable at certain level) is then reduced by some consensus reached throughout the time by people and based on their experience.

Knowledge & Approach

Now it may seem that I am getting into contradiction, because majority of people prefer music, which I refer to as bad quality. The key word from the previous sentence to answer this problem is "experience". There are certain important factors for a reasonable judgement of music: you should have some sense for music, you should actually listen properly to the music and it is also important to know a bit. I know people who know thousands of albums and they really care about the music, they know the stories of bands, circumstances under which some music was created, they know a lot about the instruments used etc. I like to talk to such people and I take their opinions quite seriously, even though we often don't match in our opinions about particular pieces. I know that maybe (maybe not) I am going to see it differently in some time, it is even possible that the other person will change his mind.

It is not just the amount of music you know, I believe it is mainly the approach. Trying to broaden your horizons, trying to know something more about the music, listening properly and trying to discover something new in the music. If you do this, then you soon know much more about your actual taste, you hear things that you have not heard before. If you hear something and you don't like it, you are much better in guessing, whether it makes sense for you to give it second (third, ...) chance or if it is simply not your cup of tea. At this point it is important to say that the relativity exists: 2 people with the same vast knowledge of music will never have same taste... but they will most probably understand each other. They will be able to draw the line between like/dislike and good/bad. Me personally I don't like jazz very much (there are few exceptions). But for sure I acknowledge the quality in the music. And on the other hand I know that some of the music I like is... if I say questionable, it would be euphemism:) But I just like for some reasons.

What most of people do today is they do not listen to music, they let the music be heard by them. They are overwhelmed by new music, so if they dislike something, they just switch to something else. They rarely stick to the music for a longer time, there is still new and new music coming. This "produce-consume-throw away" system denies the fundamental principles of art. Therefore if we agree that music is art, there is a question whether the teenage-disco-shit-pop you can hear in radios should be still called music. The problem is that the business is powerful enough to persuade people that this is the real music and that it is natural to throw away the few months old and purchase new. This impacts the people's expectations towards music and as a result such person is not ready to listen carefully and to try to get into some more sophisticated music. This paradigm results in the disagreements I have with people.

Why is the "Radio Pop" Music of Poor Quality

It would not be fair to throw all music from mainstream radios in the same cathegory. There are of course better and worse pieces, but generally on average it is quite bad. And why? This music reaches the most possible simplicity in all aspects. The melodies and harmonies are the most simple you can imagine, almost at each moment you can guess what tone will follow, all the time it seems like you have heard this hundred times. Where is some surprise, where is the excitement, the mighty feeling of getting to know something new?
Rhytm: all the time the same, the most simple and regular.
Instrumental part: there is hardly any, it's mostly sterile synthetisers, human touch is completely vanished (where are the emotions?...)
Lyrics: any comments on them would be just wasting of words, we all know what the lyrics are like.

Conclusion

It may seem from the previous text that I am trying to offend people who listen to mainstream music. In fact that's not true. Actually I understand them perfectly, we are all facing world of so many opportunities that it is not possible for an individual to treat everything we want with such passion as for example I invest into music. Btw I know that I am a total ignorant about visual arts. I do not understand it very much, and I even do not care very much. It does not play an important role in my life. But I know there are some masterpieces and that they perhaps bring to some people as much as I get from music. I fully respect that paintings by Monet or Miro are quality art and if I accidentally like some simple picture more than their paintings (and I often do:)), I know the problem is in me and not in the art. And I know it is not absolutely relative.

Therefore I don't want people to stop listening to Britney Spears, Madonna (meaning mainly the new album) or Crazy Frog. (just perhaps the Crazy Frog - is THIS really necessary??). But I would like people, who consider music important for themselves to think about the fact, that there is not just music which is pushed through the musical business. And trying to discover something new may be very rewarding.

If you decide to close your ears to all the alternatives it is your decision and it may be a good decision for you - it is not a shame. Shame is to deny the quality of something you have closed your ears against.

And one more thing: please excuse my occasional desperate reactions. Hearing for example techno version of Pink Floyd classics, that's simply too much for me:)